O povinnosti zveřejňovat smlouvy na internetu se v české politice hovoří přes čtyři roky. Téma prosadil poslanec za hnutí Starostové a nezávislí Jan Farský, za jehož starostování začaly smlouvy bez nejmenších časových a administrativních problémů zveřejňovat Semily.

Pak se zveřejňování smluv chopila iniciativa Rekonstrukce státu. Její popularita byla okolo sněmovních voleb 2013 natolik silná, že 163 současných poslanců a 24 senátorů podepsalo závazek:

„Podpořím zákon, který podmíní účinnost všech smluv, které bude uzavírat stát, územní samosprávný celek a další veřejné instituce (například státní podniky či obchodní společnosti ovládané státem) jejich zveřejněním na internetu, a zřídí centrální registr smluv, který bude přístupný veřejnosti a bude obsahovat texty smluv a metadata ve strojově zpracovatelném formátu, s výjimkou informací chráněných zákonem č. 106 a zákonem č. 137 (například osobní údaje, obchodní tajemství).“

Registr smluv slíbila prosadit i koaliční vláda Bohuslava Sobotky. Jak se ale dalo čekat, ve skutečnosti jde o věc, s níž se tradiční i noví politici obtížně sžívají a hledají na ní mouchy. Pobízejí je k tomu komunální činitelé obávající se nárůstu práce i zástupci státních firem, kteří si zvykli na pohodlný a možná i lukrativní život v pološeru.

Spor se začal vést o to kdo, jak rychle, pod jakou sankcí a které smlouvy bude povinen zveřejňovat.

Jako první začalo vadit drsné pravidlo, že nezveřejněná smlouva nebude platná. Potom se začalo přemílat, koho povinnosti zprostit. Svou si nakonec prosadila firma ČEZ, byť oficiálně se hovoří o vyjmutí společností s akciemi kótovanými na burze.

Do návrhu zákona se též dostalo, že zveřejňovány budou pouze smlouvy nad 50 000 korun. Množí se tudíž podezření, že povinné subjekty se budou snažit smlouvy dělit, zejména ty kontroverzní.

Aktuální podoba předlohy je výsledkem lidové tvořivosti mnoha osob i skupin. Poslanec Farský, který v minulosti bojoval za zákon z koaličních, a dnes z opozičních lavic, připomíná, že na Slovensku se registr smluv projednával jen několik měsíců. Sociálnědemokratický poslanec Jan Chvojka ale namítá, že až s odstupem času Slováci začali masivně vychytávat v zákoně chyby, čemuž se česká koalice snaží předejít. Na tom jistě něco bude. Ale nepochybně také na faktu, že fanoušci přítmí nevynechají jedinou příležitost, jak normu torpédovat – přes některé úředníky, členy vlády, poslance i senátory.

Koaliční strany si nemají co vyčítat. Spekuluje se, že nejzdrženlivější jsou tradiční partaje – ČSSD a KDU-ČSL. Neslavně se ale na zákonu podepsala i někdejší náměstkyně ministra vnitra Adriana Krnáčová z hnutí ANO. Je ostatně zajímavé, jak vládní partneři svalují odpovědnost jeden na druhého.

A k tomu všemu si lidovci a sociální demokraté postěžovali na žhavou linku mezi ANO a Rekonstrukcí státu, díky níž iniciativa získává a obratem zveřejňuje horké, byť neověřené zprávy z koaliční kuchyně. KDU-ČSL dokonce Rekonstrukci státu sdělila, že dál s ní bude jednat jako se zájmovou politickou agenturou.

ANO se navíc musí již poněkolikáté potýkat s podezřením, že jinak hovoří na uzavřených koaličních jednáních a jinak před veřejností. Před tou se babišovci naposled blýskli přáním, aby povinnost zveřejňovat smlouvy platila retroaktivně. Ačkoli dodávají, že si ještě počkají na posudek právníků, nejde-li o záměr o protiústavní.

Licoměrnost provází i projednávání legislativní úpravy financování politických stran.

Jsou zkrátka náměty, s nimiž se politici obtížně sžívají. Občané a média pak mohou přispět jak svojí trpělivostí, tak ale i důsledností. Jinak též může hora porodit myš.