Fakta, seřadíme-li je do časové posloupnosti, lze číst jako příběh. A to platí i o curiculum vitae devětatřicetiletého právníka Jiřího Pospíšila.

Pan Pospíšil vstoupil do politiky v jednadvaceti letech, stal se členem ODA, z které za čtyři roky přešel do ODS. V sedmadvaceti se již dostal do Poslanecké sněmovny a tam sedí dodnes. Byl v obou vládách Mirka Topolánka a i ve vládě Petra Nečase jako ministr spravedlnosti a do funkcí jmenoval státní zástupce Rampulu a Grygárka, kterých se nejprve v médiích zastával a s kterými se později, po mnoha skandálech a soudních sporech, rozešel. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká kvůli jeho krokům v únoru 2011 na funkci rezignovala. Pospíšil na její místo jmenoval Pavla Zemana, zástupce ČR v Eurojustu. Lenku Bradáčovou na místo odvolaných pak jmenoval už jeho nástupce Pavel Blažek, protože Nečas Pospíšila za jeho neloajální chování odvolal. V posledních celostátních volbách v roce 2013 byl opět zvolen: jako jediný v republice měl šanci se stát za ODS hejtmanem, ale ČSSD koalovala v Plzni s KSČM a on vypadl ze hry. Na posledním 24. kongresu ODS kandidoval jako nejúspěšnější nominant z celostátních voleb na místopředsedu nového šéfa ODS prof. Petra Fialy, porazil ho ale Jan Zahradil. Po té odešel z ODS a krajská pobočka ho vyzvala, aby rezignoval na všechny funkce i poslanecký mandát. To on odmítl a oznámil, že bude spolupracovat s TOP 09, která ho minulý týden navrhla na kandidáta do Evropského parlamentu.

Interpretace příběhu je nabíledni: Z poslušného mladého člena strany se stal rebel, a za to byl potrestán. Rušil zaběhnutou hru, a tím pádem i toky peněz. Nehodí se proto politikům ani v Plzni, ani v Praze. ODS se spokojila s jednou novou tváří a rebela, který má důvěru voličů, nahradila raději osvědčeným kumpánem Zahradilem.

Vyslyšeli hlas ze svých útrob, místo aby vyslyšeli hlas svých voličů. To svědčí jen o jednom: ODS je zapouzdřená sama do sebe, neschopná sebereflexe a neochotná se změnit. Vidí jen svou minulost, kterou voliči předběhli. Levice nemá již teď v parlamentu silnou opozici a bude-li se pravice dále marginalizovat, bude porušena rovnováha. Jen ta totiž může v souboji dvou konceptů zaručovat přívětivější tvář lokality, protože z naší existence dělá věčnou otázku. Každá redukce znamená naše ohrožení. První testy možné redukce nám přinesou letošní dvoje volby: v květnu do Evropského parlamentu a na podzim do Senátu a zastupitelstev obcí. Podle lednového průzkumu STEM je ale ODS už jen na 6,2 procent a podle CVVM už dokonce na nebezpečné pětiprocentní hraně. Kdyby se dostala pod tuto hranici, vypadla by z parlamentu.

Psáno pro Český rozhlas Plus