Na nejnovější vládní krizi zareagovaly bleskové průzkumy veřejného mínění. Podle očekávání zjistily, že většina dotázaných považuje za nejlepší řešení předčasné volby. Rovněž aktéři sporu, nebo prezident republiky tvrdí, že buďto se představitelé ODS, TOP 09 a Věcí veřejných do začátku příštího týdne dohodnou, nebo se budou velmi rychle konat předčasné volby.

Nevyšla-li by první možnost, bylo by jejich uskutečnění pravděpodobné. Sociální demokracie by se k moci bez nových voleb nehrnula. ODS a TOP 09 by jen těžko chtěli vládnout menšinově. Vzájemná spolupráce těchto tří subjektů je rovněž vyloučená.

Zbývá tak ještě sázka na fungování kabinetu občanských demokratů s TOP 09, který by byl podporován částí současného poslaneckého klubu véčkařů, který by se musel rozpadnout. Takovéto spojení by nebylo příliš stabilní a vytvářelo by poměrně značný prostor pro konflikty a politickou korupci. Pochopitelně dosavadní spolupráce s Věcmi veřejnými neprobíhá hladce. Výrazně se na tom podílí to, že nejde o standardní politickou stranu. Její faktický šéf Vít Bárta ji bere spíše jako podnikatelský záměr a podle toho její chování vypadá.

Názorným příkladem absurdity může být nejnovější vyjednávání. Toho se zúčastnil rovněž Vít Bárta, který si odběhl od soudu, kde čelí obžalobě kvůli korupci. Právě vynesení rozsudku, potvrzujícího byť nepravomocně Bártovu vinu či naopak nevinu, by mohlo přispět k uklidnění situace. I když jen na chvíli. Věci veřejné se pokoušejí nejrůznějším způsobem zvýšit nízké volební preference.

Často si přitom počínají amatérsky a mohou dosáhnout pravého opaku. Přesto podobné pokusy opakují. S blížícím se termínem řádných voleb bude narůstat rivalita mezi ODS a TOP 09, což se rovněž promítne do stability koalice. Současná vládní sestava tak nemůže dosáhnout na dobré řešení. Tím by byl fungující kabinet prosazující změny, které by skutečně zlepšily deficit veřejných financí a omezily prostor pro korupci. Koalice se o to od svého vzniku sice verbálně snaží, hmatatelný výsledek přijímaný veřejností se však nedostavuje. A nic nenasvědčuje tomu, že se to zásadně změní.

Takže na řadě je více nebo méně špatné řešení. V případě dohody se budou podobné krize permanentně opakovat. Pokud by se měly konat předčasné volby, není jisté, že by přinesly stabilnější a výkonnější kabinet, který by skutečně řešil problémy s veřejnými financemi, s klientelismem a s korupcí. V případě velmi rychlých voleb by se zdánlivě mohl opakovat slovenský scénář. Rozhádaná a vládnutím provázeným skandály zdiskreditovaná pravice by nabídla pohodlnou cestu k moci levici. V České republice však nemůže sociální demokracie získat většinu a vládnout sama. Brání jí v tom poměrně silná komunistická strana. Komunisté by se tak museli nějakým způsobem podílet na vládnutí. Pro ČSSD by to nemuselo být až tak atraktivní a spolupráce by nemusela být funkční. Třeba kvůli ekonomické realitě konfrontované s volebním zázemím komunistů.

Spolupráce napříč politickým spektrem mezi sociálními demokraty a ODS, případně TOP 09, by nebyla úplně přirozená a nezaručovala by dlouhodobější stabilitu. A už vůbec by nepomáhala účinnému boji proti korupci a klientelismu. Stačí připomenout období tzv. opoziční smlouvy, kdy tento systém vybudoval pevné základy. Zároveň nelze vyloučit, že by do sněmovny nemohli vedle ČSSD, KSČM, ODS a TOP 09 proniknout lidovci, zelení, Zemanovci, Suverenita, nebo Strana svobodných občanů. Například společnost Factum Invenio jejich šance na získání poslaneckých mandátů nepovažuje za nereálné. Místo dosavadních pěti by mohlo být ve sněmovně hned devět subjektů. Lze si dobře představit, že by poslepovaná koalice během relativně krátké doby čelila problémům a že by veřejnost opět volala po předčasných volbách, které situaci projasní.

Přitom po těch řádných vznikla v létě roku 2010 na papíře nejstabilnější vládní koalice v historii samostatné České republiky. Ve skutečnosti tomu tak není. Spíš než ve volbách by se mělo hledat řešení ve fungování politických stran. Ty by měly přestat být servisními organizacemi nejrůznějších lobbyistů a měly by se stát masovými sdruženími hájícími legitimní zájmy nejrůznějších společenských vrstev. To bez aktivního přístupu občanské společnosti není možné. A ten se nemůže projevit jen jednou za čas ve volbách, ať už řádných nebo předčasných.