„Topolánek se všem vysmál“, hlásaly na titulní straně sobotní Lidové noviny. Myslím však, že byly k předsedovi občanských demokratů příliš kruté. On si totiž zjevně neuvědomuje, jaké přešlapy proti dobrým mravům činí. Stejně jako si to neuvědomují poslanci, kteří pobírají vysoké odměny za pobyt v dozorčích radách polostátních firem s odůvodněním, že je nedelegovala Sněmovna, nýbrž například obecní rada.

O co méně Mirek Topolánek chápe, že politikům přísluší přísnější metr než jiným smrtelníkům, o to více energie věnuje spikleneckým teoriím, podle nichž jej jednou sleduje bývalý šéf rozvědky Randák, podruhé Lidový dům, potřetí pak socialisté celé Evropy. Bývalý premiér tvrdí, že je už měsíce špiclovaný a že je prolamováno soukromí jeho rodiny. Pomiňme, že to říká muž, který už několikrát využil svoji rodinu v předvolební kampani a který se nedávno na billboardech dokonce svlékl do plavek. Po informaci, že v bůhví čí pronajaté vile trávilo s pány Topolánkem a Dalíkem dovolenou na dvacet dalších příbuzných a přátel, můžeme oba skoro politovat. V takových davech blízkých si člověk moc neodpočine.

Co si však počít s tím, že politik přesvědčený o tom, že je soustavně skrytě fotografován a filmován, se jednou prochází nahý před vilou Silvia Berlusconiho a podruhé vytváří u toskánských jacht veselé hloučky tu s ředitelem ČEZu Romanem, tu s trestně stíhaným bratrem exministra Řebíčka?

Aby toho nebylo málo, zopakoval předseda ODS trapné srovnání, jež jsme už slyšeli z úst Martina Romana. Letovisko Monte Argentario, od Prahy tisíce kilometrů vzdálený vyhlášený ostrov italské smetánky, je prý něco jako náš Špindlerům Mlýn, kde se stejná sestava potkává zas v zimě. Zkrátka, kdo nemá apartmán ve Špindlu a o prázdninách se nesluní na toskánské jachtě, jako by nebyl.

Dost ale ironie. Je přece úplně jedno, kde se politici s podnikateli a lobbisty scházejí. Stejně tak je jedno, kdo mačká spoušť teleobjektivu. Jestli je to bulvární novinář, někdo, kdo chce zastínit kauzu Romana Janouška, podnikatele a kamaráda primátora Béma, anebo Karel Randák, který sám znevěrohodnil svoji roli v případu tvrzním, že je jen nezaměstnaný, leč řádný občan, jehož trápí různá bratrstva kočičí pracky, aniž by však dodal, kteří další bezelstní poctivci mu ve vyjevování pravdy pomáhali.

Skutečný problém je ve více či méně nápadném prolínání politiky a byznysu, jež by vrcholu mohlo dosáhnout v aranžmá velké koalice. To je mimochodem silná motivace pro to, aby zde po říjnových volbách vznikla jakákoli jiná vláda než velkokoaliční.

Když politici do zákona včlení ustanovení o poskytování emisních povolenek zdarma, jde o počin přinejmenším diskutabilní. Jestli poté tlačí na ČEZ, aby investoval do rozvoje malých ekologických elektráren, lze to hodnotit jako snahu, aby z celé transakce měli něco i občané. Horší však je, když si pomyslné výpalné vybírají sami veřejní činitelé. Zajímal by mne třeba seznam těch, co si ČEZem nebo nějakým zprostředkovatelem nechali hradit nákladný pobyt na karlovarském filmovém festivalu.

Ať už se politici druží s podnikateli a lobbisty ve veřejném zájmu nebo zištně, je na místě vést dokumentaci jejich kontaktů. S něčím podobným ostatně počítá návrh zákona o regulaci lobbingu, který předložili poslanci Jeroným Tejc a Bohuslav Sobotka. Jistě že jde jen o malou kapku v moři. Zvlášť když ani zákon o střetu zájmů není brán mnohými vážně. Nicméně už jen možnost srovnat si pomyslný diář politiků a lobbistů je krokem vpřed. Snaha o zpřehlednění politiky a lobbingu by měla být zájmem celého politického spektra. Tyto živnosti nejsou špinavé samy o sobě. Jsou takové, jakými je učiní konkrétní aktéři.

Boj s korupcí a legislativní úpravu lobbingu koneckonců slibovala už Topolánkova vláda. Zákon ale odpískala a navrch se postarala o rozpuštění finanční policie. Přesto se i v řadách občanských demokratů najdou politici, jímž na boji s klientelismem záleží. Zmiňme například pravidelná vystoupení místopředsedy Petra Nečase, který na stranických kongresech opakovaně brojí proti tomu, aby ODS zavdávala pochybnosti o svém netransparentním propojením se světem byznysu.

Nebylo by proto vůbec od věci, kdyby se jak před volbami, tak po volbách ve Sněmovně zformovala duhová koalice partajních zástupců, kteří na rozdíl od Mirka Topolánka doceňují dopad svých soukromých aktivit a jimž více než na pravo-levém válčení záleží na čistotě a důvěryhodnosti politiky, podnikání i lobbingu.

Vysíláno 3.8.2009 na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6