Poslední volební období znamenalo nebývalý počet poslaneckých uprchlíků, přeběhlíků a vyděděnců.

Člověk se v tom už pomalu přestává orientovat. Poslanci zvolení za jednu stranu jsou rázem členy strany jiné, která se tím pádem zcela bez volebních zásluh stává stranou parlamentní a dokonce i vládní. Zatímco dříve šlo o ojedinělé případy, v posledním volebním období se s různými uprchlíky, přeběhlíky a vyděděnci roztrhl pytel.

Poslanci vystupují ze svých stran, za které byli zvoleni. Dále spolupracují se stranou, za kterou byli zvoleni anebo otočí doslova o sto osmdesát stupňů a popírají úplně vše, s čím se do poslanecké sněmovny dostali. Jako názorný příklad takového obratu může posloužit pan Huml.

Ale že se urodilo, Paroubek, Šlégr, Peake, Emmerová, Kočí, Škárka, Doktor, Bém, Rath... a to ještě není všem dnům konec. Bárta vystoupil, aby zase vstoupil, Škárka možná půjde za katr, Rath už za ním je, byť zatím jen vazebním, Emmerová jde za zemanovci a socialisté ji od sebe vyhodí.

Jestli to takhle půjde dál, pak nejpočetnější skupinou v parlamentu budou ti, kteří opustili anebo změnili dres. Samozřejmě, největší počet dodaly rozpadající se VeVerky, ale počet těch dalších je doslova alarmující. Nejsem příznivcem vázaného mandátu a hned zdůvodním proč.

Každý poslanec je sice zvolen za politickou stranu, ale Ústava mu zaručuje volnost ve volbě. Mandát má přímo ten který poslanec a ne politická strana. Pokud by měla mandát politická strana, která by mohla "neposlušného" poslance vyhodit a nahradit jej někým loajálnějším, pak by stačilo, aby za každou stranu seděl v parlamentu jen jeden člověk a při hlasování zvedal tabulku s číslem mandátů té které strany.

Usoudí-li nějaký poslanec, že svou "rodnou" stranu opustí, pak je čistě na něm, aby si mandát ponechal. V pravidlech (zákonech nebo i přímo v Ústavě) by mělo ale být ustanoveno, že takový poslanec nesmí do konce svého mandátu změnit svou politickou stranu.

Co považuji za naprosto nepatřičné, je, aby odsouzený poslanec (byť nepravomocně) si svůj mandát ponechal a poslancoval například z vězení, včetně pobírání cestovních náhrad a poslaneckých odměn. Bohužel, naše politická kultura ještě nedospěla tak daleko, aby bylo naprostou samozřejmostí už například při vyšetřování složit mandát.

Jak se zdá, tak takové kultury, která je například běžná v Británii, se u nás jen tak nedočkáme. Bylo by krásné, kdyby poslanec veřejně vystoupil a řekl, že z toho a toho důvodu nesouhlasí se svou stranou, vystupuje z ní a zároveň skládá poslanecký mandát.

A tak by se toto volební období mohlo klidně přejmenovat na období politického turismu. Dokáže vůbec někdo ještě spočítat, kolik poslanců změnilo dres nebo jen opustilo svou stranu? Myslím si, že by poslanci měli vždy hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí bez stranického diktátu.

Tak schválně, kolik ještě poslanců změní do konce volebního období dres? Deset? Dvacet? S blížící se prezidentskou volbou to možná ještě nabyde na intenzitě, a tak si říkám, jestli neměli poslanci se svými hlasovacími kartami ještě nafasovat běžecký úbor a tretry.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora