Volby do Senátu ukázaly, že hlasy volající po jeho zrušení jsou neopodstatněné

Komunální i senátní volby přinesly jednu podstatnou zprávu o vývoji domácí politické scény: podpora pro ANO začíná stagnovat a Senát opravdu funguje jako ústavní pojistka. Hnutí ANO sice v komunálních volbách mírně navýšilo svůj zisk, pokud jde o počet zastupitelů, a dokázalo zvítězit kromě Prahy a Liberce ve všech krajských městech. Avšak ono „kromě Prahy“ již samo o sobě stačí ke zhodnocení celkového výsledku coby přinejlepším remízy, zvláště připočteme-li zvrat v povolebních vyjednáváních v Brně. Každopádně ve dvou největších městech republiky skončí ANO v opozici.

ANO narazilo na své limity

Jeho podpora ve většině krajských měst oscilovala kolem hranice dvaceti procent, přičemž na celostátní rovině dosud dosahovala úrovně zhruba třicetiprocentní. Samozřejmě, volební účast v komunálních volbách byla ve srovnání s volbami do sněmovny slabší a část voličů ANO k volbám nižších stupňů prostě nechodí nebo se nechá oslovit konkurencí v podobě nějakého místního sdružení, avšak i tak aktuální volební výsledek znamená stagnaci. Premiérovo hnutí zkrátka narazilo na „těžební limity“, což potvrzuje i skutečnost, že na kampaň vydalo velké prostředky, jimž dosažený zisk neodpovídá.

Parlamentní volby z loňského podzimu ukázaly přesun levicových voličů k ANO a odchod části voličů pravicových, získaných v kampani roku 2013, především k ODS. Což zrcadlil jak její růst, tak mimořádně špatný výsledek ČSSD a KSČM. Tyto trendy se nyní potvrdily. Ale plyne z nich i poučka, že pokud se ANO bude chtít posunout ještě více doleva, opět mu odpadne kus zprava, a naopak. Tedy znovu: už moc nemá kde brát.

Petr Fiala již po komunálních volbách označil svou stranu za hlavního vyzyvatele ANO, přičemž vítězství ODS ve volbách senátních jeho slova zdánlivě potvrzuje. V úvahu je ale nutno vzít též relativní úspěch Pirátů, schopných oslovovat hlavně mladší městské voliče. Potenciální vyzyvatelé tudíž existují nejméně dva, a pokud se dosud roztříštěné síly středu i části pravice dokáží sjednotit po vzoru Spojených sil pro Prahu, mohou být vyzyvatelé nejméně tři.

Od loňských parlamentních voleb panovaly v určitém segmentu veřejnosti skoro apokalyptické nálady. Hovořilo se o „druhé republice“, o konci polistopadové demokracie, o nástupu nějaké formy autoritářského režimu. Letošní volby však naznačily, že demokracie funguje, neboť voliči začínají vyvažovat předchozí volební výsledky. A ukázaly též zásadní roli Senátu.

„Co Senát? Údajná pojistka demokracie. Myslím, že voliči několikrát za sebou odpověděli dost srozumitelně. Na rozdíl od voleb do sněmovny, voleb krajských nebo obecních o volby do Senátu zájem není. Naposledy volilo senátory ve druhém kole jen 15 procent lidí. To asi jako zpráva stačí. Voliči o Senát nestojí. Zrušit Senát, to by nebyl žádný divoký experiment,“ uvedl na adresu horní komory Andrej Babiš v loňské předvolební knize O čem sním, když náhodou spím. Senátu v ní dále vyčítá, že vlastně brzdí efektivitu příjímání zákonů. Jeho roli v zabraňování „násilným ústavním změnám“ by prý mohl převzít prezident, o změnách ústavy by se rozhodovalo v referendech. Přispělo to k vnímání Andreje Babiše coby hrozby pro demokracii, ostatně sám posléze trochu přibrzdil, když knihu označil za pouhou vizi, nikoliv za volební program.

Volební účast by jistě měla být vyšší. Ovšem jací voliči nemají o Senát zájem? Příznivci ODS zájem mají, fanoušci ANO nikoliv. Těžko ho však od nich čekat, když Andrej Babiš Senát soustavně dehonestuje a senátní kampaň v podstatě ignoruje.

Vládu čekají těžké časy

Změnu ústavy, a tudíž i případné zrušení Senátu, by muselo odsouhlasit alespoň 120 poslanců a tři pětiny přítomných senátorů, tedy, přijdou-li všichni, 49 členů horní komory. ANO nyní disponuje sedmi a těžko by pro podobnou operaci sehnalo někoho dalšího. Možná ani vlastní senátory, poněvadž ani „Babišův kapr“ si nebude chtít vypustit vlastní rybník.

Strany vládní sestavy (ANO, ČSSD a podpůrná KSČM) pak v Senátu zdaleka nemají ani nadpoloviční většinu. Senát tudíž může snáze vetovat vládní legislativu, přičemž v situaci, kdy je vláda menšinová a kdy se sociální demokraté, ale i komunisté budou chtít odrazit ode dna, může opětovné projednávání vetovaného zákona znamenat hru s velmi otevřeným výsledkem. Andrej Babiš sice v takovém případě Senát opět vykreslí jako zbytečného potížistu, ovšem v zásadě by se tak pouze projevil posun politických preferencí veřejnosti. A třeba si uvedených skutečností povšimnou i k Senátu dosud chladní voliči a příště jich přijde víc, aniž by se musel upravovat volební systém. K čemuž vyzval i výsledky rozladěný Andrej Babiš, leč toto téma je na stole už dlouho.

Letošní volby každopádně potvrdily, že aktivní podíl občanů v politice, tedy zejména účast ve volbách, dává smysl.

Autor je politolog

LN, 15.10.2018