Islandská sopka byla nejprve nepříjemností pro lidi cestující po Evropě, pak pro letecké společnosti a nyní se stává problémem i pro další sektory ekonomiky. I bruselští úředníci již hlásí, že se jali sčítat škody způsobené vulkánem, byť ještě není jasné, jak dlouho tenhle malér může trvat.

Nutno přiznat, že zastavení letového provozu nad Evropou má pro Česko dopady velmi citelné. Vlajkový letecký dopravce ČSA se měl právě teď nadechnout po chudé zimní sezoně a po velmi těsné kličce, kterou se loni na podzim vyhnul bankrotu, nyní předvést, že jeho šance na přežití jsou reálné. Každý milion ztráty z toho, že letadla stojí na letištní ploše, tak docela hodně bolí. Ale konkurenční letecké společnosti jsou na tom podobně. Stejně jsou na tom cestovní kanceláře a hoteliéři, kteří místo vyhlíženého konce krize už nyní mohou čekat další potíže s hotovostí a v některých případech i exekutora či insolvenčního správce. Prostě příroda opět předvedla, že nám kašle na naše emisní povolenky a bude si dělat, co uzná za vhodné, a s naší ekonomikou zacvičí raz dva, i kdybychom měli třeba dvacet klimatických panelů OSN.

Marka volá

Nicméně je skutečností, že na působení ekonomických škod přírodu nepotřebujeme a vystačíme si sami. Například v Evropě stále velmi silné přesvědčení, že každý problém v ekonomice lze vyřešit půjčenými penězi, začalo narušovat samu podstatu společné měny. Už se totiž ani tak nemluví o tom, že by z eurozóny mělo vystoupit Řecko, které se tam dostalo podvodem, ale začala diskuse o odchodu Německa z klubu, který jaksi nerespektuje dohodnutá pravidla hospodaření a zřejmě ani do budoucna je respektovat nehodlá.

Dokonce evropští politici vymýšlejí, jak se s rozpočtovou nekázní členských zemí eurozóny vypořádat v budoucnu. Což jasně implikuje představu, že Řecko není poslední, kdo chce sahat do německé kapsy.

Není divu, že se takové diskuse Němcům nelíbí. Dali Evropě svou kredibilní a dobře spravovanou měnu a ta s ní zachází opravdu neurvale. A navíc jim francouzská ministryně financí Christine Lagardeová poměrně drze navrhuje, aby doma více utráceli a méně vyváželi, čili v překladu snížili svou konkurenceschopnost na úroveň přijatelnou pro evropské lemply. Představy evropských politiků o ekonomice jsou opravdu na pováženou.

Počítadlo pro Paroubka

S našimi politiky to není o nic lepší. Před týdnem nabízel Petr Nečas Jiřímu Paroubkovi fungl novou kalkulačku, což vyvolalo jistě poutavou diskusi o tom, kdo umí lépe počítat. V předsedovi ČSSD to asi zanechalo hluboký dojem, protože se v týdnu pustil do počítání a zjistil, že všechna skvělá opatření plánovaná ČSSD po volbách spolu s dvouprocentním růstem ekonomiky přinesou státnímu rozpočtu dodatečné příjmy ve výši 570 miliard korun během příštích čtyř let, takže strašení dluhy a bankrotem je absolutní nesmysl.

Možná je škoda, že si Paroubek tu kalkulačku od Nečase nevzal, protože by jinak stačil během týdne spočítat, i o kolik se navýší výdaje. Ony totiž v čase povinné výdaje státu rostou samy od sebe, ze zákona. V letošním úsporném a asociálním Janotově rozpočtu rostou meziročně o 42 miliard korun. Pokud toto tempo bude zachováno, bude nás to stát 420 miliard korun během zmíněných čtyř let. Jenže letošní rozpočet ušetřil na valorizaci důchodů. Ta bude ze zákona nutná, a to opakovně, což přidá dalších minimálně dvě stě miliard. A to nepočítáme s dalšími nárůsty, jako třeba státních platů, dluhové služby a tak dále. Obávám se, že ani Einstein by se z těchto čísel nedokázal dopočítat ke snižování dluhů.

MfD, 19.4.2010