Obsáhlý rozhovor s Lubomírem Zaorálkem na iHned.cz je bezesporu jasným dokladem toho, že navzdory problémům v EU se myšlení vedení ČSSD neposunulo nikam.

Aniž bych chtěl úmyslně vytrhovat věty z kontextu, přesto mě překvapilo, když volební lídr ČSSD v rozhovoru prohlásil, že zůstává přesvědčeným Evropanem. „Britové na to doplatí, prodělají na brexitu. Začíná být chaos a lidé, kteří si s něčím takovým pohrávají u nás... To je vlastizrada. Pokus zničit naši zemi,“ ukazuje místopředseda ČSSD na lidi například z okolí exprezidenta Václava Klause.

Je evidentní, že rozhovor Lubomíra Zaorálka na iHned.cz je něco mnohem víc než jen předvolební přemítání člověka, kterého frustruje, že jeho strana, která toho podle jeho názoru pro Česko tolik dobrého udělala, zaostává. Do titulku rozhovoru se dokonce dostalo, že ho „šokuje, když vidí lidi pracující ve fabrikách za 16 tisíc“. Podle Zaorálka se „pro mnohé toho od socialismu moc nezměnilo“. Mě zase upřímně „šokuje“, že Zaorálek neví, že se ve fabrikách pracuje za tyto peníze, pokud jde o nekvalifikovanou práci.

Vraťme se však k tématu vlastizrady, s kterým Zaorálek operuje. Podle něj se takového jednání dopouštějí lidé, kteří „si pohrávají“ s myšlenkou odchodu z EU. Podle iHned.cz se má jednat o „lidi z okolí Václava Klause“. To je jasná narážka na aktivity Klause v předvolebním Německu, kde podpořil politiku Alternativy pro Německo. Připomeňme si, že pokus obvinit Václava Klause z vlastizrady se již jednou konal naprosto oficiálně. Po amnestii vyhlášené před koncem jeho prezidentského mandátu obvinil Klause Senát z vlastizrady a Ústavní soud řízení zastavil.

Zdá se, že volební lídr ČSSD je připraven prvek „vlastizrady“ používat tak volně, že by do role „vlastizrádců“ spadli všichni politici, kteří otevřeně nebo „skrytě“ propagují v předvolebním Česku myšlenku vystoupení Česka z EU. „Vlastizrádců“ je v tom případě plná Evropa. Hesel o odchodu Rakouska z EU jsem si stačil všimnout na billboardech u tamních silnic před parlamentními volbami. Další „vlastizrádkyní“ by mohla být například Marine Le Penová, neúspěšná kandidátka na prezidentku Francie, a tak bychom mohli pokračovat stát od státu.

Co se Británie týče, chaos tam panuje jen v Zaorálkově mysli. Při čtení zpravodajského webu msn.com je tam obvykle na předním místě nějaká zpráva o tom, že to s Británií po brexitu půjde s kopce. Zejména kritika brexitu z organizace OECD je zaměřená na to, že brexit přinese zpomalení růstu britské ekonomiky či rovnou krizi apod. Občas se přetřásá možnost druhého referenda o této věci a kritizuje se „ukvapenost“ aktivace článku 50 Lisabonské smlouvy o vystoupení Británie z EU. To není chaos, to je jen propaganda těch, co v referendu o setrvání Británie v EU prohráli a snaží se odchodu Británie z EU stůj co stůj zabránit.

Dokonce ani v Německu si Angela Merkelová nedovolila kritizovat AfD tak, že snaha této strany je „vlastizradou“. U našeho ministra zahraničí však taková politika vlastizradou je. Na poslední chvíli změnil Zaorálek názor i na to, kdo je pro něj „úhlavním nepřítelem“ - není jím kupodivu Andrej Babiš, ale Tomio Okamura! Tím však zamotal hlavu nejednomu politologovi. I oni totiž znají známé politické stupňování - nepřítel, úhlavní nepřítel, koaliční partner. Má to snad, nedej Bože, znamenat, že nás po volbách čeká koalice ČSSD a SPD?

Jsem hluboce přesvědčen, že používání slov jako „vlastizrada“ a „úhlavní nepřítel“ je jen dokladem hluboké programové krize ČSSD. Zdá se, že Zaorálek přiznává, že další předvolební úplatky voličům formou zvyšování mezd a platů na růst volebních preferencí nezabraly, takže se na poslední chvíli vytahují argumenty „těžkého kalibru“. A přitom by stačilo, kdyby Zaorálek uvedl alespoň tři racionální důvody pro to, abychom v EU zůstali. Tuší je však vůbec?