Stal se obětí své vlastní minulosti?

Česko nyní zaplavily billboardy s velmi zajímavým obsahem. Je na nich Jan Fischer, horký favorit na prezidenta, s nápisem "Ti nejschopnější byli v KSČ". Zdá se, že plakáty má na svědomí buď konkurence, nebo vtipálci typu Ztohoven. Co se politické konkurence týče, horkým favoritem je ČSSD, která podobné postupy v minulosti již mnohokrát použila proti své politické konkurenci. Navíc připomínám rozčilení Bohuslava Sobotky, s nímž reagoval na názory Tomio Okamury o komunismu jako "nejdemokratičtějším systému na světě". Kde bere Sobotka tu drzost kritizovat Okamuru za názory, když ČSSD uzavřela s KSČM koalice v naprosté většině krajů Česka, ačkoli v řadě případů mohla vládnout bez komunistů s místními koalicemi?

(Foto: Lenka Moutelíková, @enigmatahari)

Jan Fischer má bezesporu problém. Proti takovým způsobům, které parodují jeho vlastní volební kampaň, je obrana velmi těžká. Mimo to, oficiální média zatím k této provokaci mlčí, možná "mapují situaci". Fischerova kampaň se tak evidentně zadrhává. Zdánlivý suverén prvního kola prezidentské volby je náhle pod nepříjemným tlakem. Je to právě Fischerova minulost, jeho členství v KSČ, která mu bude pověstnou koulí na noze. Ať se ke své minulosti vyjadřuje jakkoli, včetně pocitu studu a omlouvání se, naše generace moc dobře chápe Fischerovy důvody. Členství v KSČ, a to se týká i Vladimíra Dlouhého, bylo jednoznačným přiznáním ambicí být mezi ovládajícími, přestože to museli zaplatit i písemným souhlasem s okupací vlastní země armádou SSSR. Nikdo totiž na počátku osmdesátých let nepředpokládal ani v nejbujnějších snech, že se bolševický systém do několika let rozpadne. Členství v KSČ tak bylo jistotou postupu na pracovišti a otevíralo ředitelská apartmá.

Nepřímá volba prezidenta byla v roce 2008 také plná paradoxů. V jejím průběhu unikaly do médií informace o "tajných schůzkách", doprovázela ji "náhlá onemocnění" zákonodárců apod. Právě tato situace byla hlavním argumentem zastánců přímé volby prezidenta, kteří od změny volby prezidenta očekávali konec zákulisních tahanic. Jak se zdá, praxe opět ukazuje, že se české politické zákulisí pouze přeorientovalo na nový typ práce. Už se nehledají "tajné" schůzky kandidátů, metody, používané v předvolebním boji jsou však podobně neetické jako v případě volby nepřímé. Dnes se navíc tyto metody používají k ovlivnění všech potenciálních voličů a finanční možnosti zákulisních hráčů hrají velmi podstatnou roli.

Přímá volba prezidenta tak narazila na podobné, ne-li stejné problémy jako volba nepřímá. V předvánočním čase tedy budeme masírováni úryvky z české hymny, vtipnými i méně vtipnými slogany a podobnými žertíky, jaké dnes používá kdosi proti Janu Fischerovi. A přitom možná stačilo tak málo - po převratu z podzimu 1989 postavit KSČ mimo zákon a neumožnit její "transformaci" na dnešní KSČM. Bohužel se tak nestalo a dědictví socialismu otravuje politiku do současnosti. A že si ani komunisté nezadají s korupcí (viz případ Dolejš a loterijní zákon) je také zřejmé.