Z Jiřího Paroubka už se dávno stal fenomén. Antiparoubkovské nálady ve společnosti se promítají do nesčetných novinových článků, které nezřídka předsedu ČSSD karikují, a to měrou, která je jinde ve světě sice celkem běžná, ale u nás se jí zatím těší právě jen pan Jiří. A může se za to na novináře čertit sebevíc a nalhávat si, že se jedná o útok na jeho osobu; běžný občan tohoto státu měl dostatek příležitostí pochopit, že zájmy Jiřího Paroubka se diametrálně liší od zájmů České republiky. Téměř každý den učiní předseda ČSSD krok, který jeho stranu mílovými kroky posouvá směrem k extremismu.

Ano, zní to trochu nadneseně, ale přesně ten dojem z Paroubkovy ČSSD mám. Jakoby se strana rozhodla zaútočit na city nejskalnějších přívrženců komunistické strany s cílem získat jejich podporu. Za tímto účelem se neštítí používat stejně účelových lží a manipulací, jako komunisté v době své největší slávy. Stačí nahlédnout na slavný Paroubkův facebook.

V něm se dočteme, jak Jiří Paroubek „nahlas uvažuje“. Před týdnem například napsal, jak doufá, že volby budou v listopadu, ale jak se obává, že prakticky všechny ostatní parlamentní strany se pokusí o přesunutí termínu na jaro. „A ještě to budou chtít svést na sociální demokracii“ – dokončuje svou stoprocentně úspěšnou věštbu první muž české levice.

Laskavý čtenář nechť si v duchu přehraje, co následovalo. ČSSD zablokovala předčasné volby s vysvětlením, že se obávala pozdějších možných nálezů ústavních soudců, kteří – pohledem Paroubka – činí svá rozhodnutí de fakto na objednávku politických stran. Tento jeho vyslovený názor si našel toho nejvděčnějšího posluchače v podobě našeho prezidenta, jehož věčně prohrané spory s Ústavním soudem jsou jako morová rána jeho egu. Aneb – proč nevyužít politické krize k tomu, abychom zaútočili na nejsvětější podstatu fungování naší demokracie? Co nám mají nějací ústavní soudci co nakazovat, když sami jsme pány této země?

Jiří Paroubek se přerodil z levicového politika v extremistu první kategorie. A těm není nic svaté. Hlavním úkolem extremistů je destabilizovat, rozložit společnost, vytvořit chaos a v něm pak vyzobávat třešínky svých pochybných zájmů. Věří někdo tomu, že Jiří Paroubek už dávno před tím, než mu nějaké expertízy možného povolebního vývoje poskytly k tomuto nestátotvornému kroku alibi, zablokování voleb neplánoval? Tomu snad ani věřit nejde. Ty jeho poznámky na facebooku jsou tak do očí bijící lží, resp. přípravou na lež, kterou se své kroky z posledních dnů snaží obhájit, že jen úplný naivka může ještě věřit tomu, že je Paroubek české společnosti něčím užitečný.

Domnívám se, že něčím užitečný naší společnosti nakonec přece jen být může. Některý z jeho činů by mohl být onou pověstnou poslední kapkou, jíž přeteče zdánlivě bezedný pohár trpělivosti vesměs poslušných občanů ČR. Vidíme už dlouhá léta, že zevnitř politického spektra se impulsu ke změně k lepšímu sotva kdy dočkáme. A stejně dlouhá léta také sledujeme, kterak naši zem politikové vedou od desíti k pěti. Jsme svědky nekonečných hádek, štvanic, výmluv, vytáček, osobních útoků a lží. Vidíme krádeže nehorázných rozměrů, skryté za státní zakázky, vidíme ubohost naší politiky a pořád ještě držíme, snášíme to, pořád čekáme, že se něco změní.

Obávám se ale, že už není možné doufat v nějakou zázračnou samovolnou nápravu věcí. A domnívám se rovněž, že z případného „Děkujeme, odejděte“, už by mělo zůstat jen to „odejděte“. Už teď je znát, kterak se mezi politiky šíří lehké obavy z dvacátého výročí pádu komunismu. Sami dobře vědí, že za dvacet let demokracie notně zpapalášovatěli, sami cítí, že už nesvedou podívat se nám do očí…. A moc dobře tuší, že jich už máme skutečně plné zuby.

Kéž by úřednické vlády byly co nejčastější a nejdéle sloužící… kéž by lidé sebrali dost energie a odhodlání k tomu, aby pozvedli svůj hlas tak silně, že jej ani naši ignorantští politikové nebudou moci přehlížet. Je už totiž celkem jisté, že od koryt je nic jiného neodtrhne.

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora