Minulý týden byly ve sněmovně shozeny pod stůl dva důležité vládní návrhy zákonů. První se týkal ochrany památek, kvůli kterým k nám přijíždí turisté, kteří přinášejí peníze. Druhý byl o zřízení kariérního řádu ve školách, přičemž úroveň školství, tedy vzdělání, je tou hlavní investicí do naší budoucnosti.

Vzhledem k rozsahu této glosy se budu zabývat pouze návrhem zákona o ochraně památkového fondu, který Poslanecká sněmovna 12. července 2017 zamítla ve třetím čtení. Za zmínku stojí, že proti zákonu, který předkládal ministr kultury Daniel Herman z KDU-ČSL a na němž se pracovalo od roku 2011, hlasovala polovina poslanců sociální demokracie a další tři hlasy dodali poslanci z ANO Andreje Babiše: tedy koaliční partneři předkladatele.

Problémů, které z nepřijetí vyplývá, je podle ministerstva hodně. Například za demolici bývalého kláštera, o jehož prohlášení za kulturní památku se vede řízení, ministerstvo kultury jako ústřední orgán památkové péče nemůže samo uložit sankci. Vzpomeňme na příklad z loňského roku, kdy podnikatel začal bourat v Chebu klášter milosrdných sester, i když byl pod ochranou zákona, a prakticky ho zlikvidoval. Úředníci se přeli, kdo měl zasáhnout.

Podobně tomu, kdo úmyslně nebo v důsledku dopravní nehody poškodí kulturní památku - většinou jde o sochu či kapličku - nemůže orgán památkové péče nařídit opravu.

Stejně absurdní je, že není povinné odevzdání závěrečné restaurátorské zprávy, i když se do těchto prací investovaly miliony, a nelze ji ani vynutit, ani pak požadovat nápravu chyb.

Nejběžnější způsob, jak drsní podnikatelé dnes získávají pozemky pro novostavby, je ten, že úmyslně poškodí nebo dokonce zničí dům v památkové zóně, jenže neexistuje způsob jak je účinně sankcionovat. Stačí si vzpomenout na případ, kdy Blanka Matragi buď nechala zbourat, nebo stavební firma sama zbourala původní chráněnou vilu. Dostala za to pokutu pouhých 150 tisíc a ještě se proti tomu odvolala. Pražští památkáři, kteří se případem snad ještě dodnes zabývají, ale mohou za hrubé porušení zákonů udělit pokutu jen do výše dvou milionů, což při ceně domů v pražských Střešovicích je rovněž nepatrná částka.

Další problém je spojen s ohlášením stavby archeologickému ústavu. Pokud stavebník toto ustavení obejde nebo neumožní provedení průzkumu, nehrozí mu žádná sankce. A vůbec chybí jakýkoliv dozor při provádění archeologických výzkumů. Ke zbavení se odpovědnosti za neoznámení stavby na území s archeologickými nálezy stačí tvrdit, že stavba byla ohlášena telefonicky a není to třeba nijak dokládat.

Tento stav našim poslancům z ČSSD a ANO evidentně vyhovuje, a to bychom si zvláště před volbami měli pamatovat.

(Psáno pro ČRo Plus)