To je příliš vážná otázka, než aby se na ni dalo odpovědět v kratičkém komentáři. Jedno je ale zřejmé, občané jsou s politickou situací a s vládou velmi nespokojení: určitě či spíše nespokojených s politickou situací je přibližně 86 procent obyvatelstva a vládě důvěřuje už jen asi 16 až 25 procent dotázaných.

Politici nejen reformami, které jsou nutné, ale i svým chováním tomu notně nahrávají. Občanská demokratická strana přiznala ústy Petra Nečase, že se již dva týdny připravuje na možnost předčasných voleb a s takovým řešením krize by souhlasila i převážná většina respondentů ankety Lidových novin. Vedení strany Věci veřejné se minulý týden usneslo, že podá podmínečnou demisi ministrů, ale pak ji odložilo. Miroslav Kalousek z TOP 09 prohlásil, že po předčasných volbách si dovede představit i vládu s ČSSD, což předseda Bohuslav Sobotka odmítl, ale jeho místopředsedkyně Marie Benešová takovou možnost připustila. Premiér vyloučil, že by v jakékoliv důležité funkci ve straně Věci veřejné mohl zůstat Vít Bárta poté, co jsme mohli sledovat soudní proces kvůli možným úplatkům za loajalitu. A Karel Schwarzenberg pohrozil, že pokud budou tlaky na odstoupení ministra Jaromíra Drábka, odejde z vlády i on spolu s ministrem financí Kalouskem. Z toho všeho lze usuzovat s velkou pravděpodobností na to, že ať dopadne úterní jednání o budoucnosti koalice jakkoliv, buď dojde k rekonstrukci vlády kvůli slučování ministerstev a úsporným opatřením, nebo k předčasným volbám.

Zásadní otázka zní: Jak by na to vše, co na nás v poslední době vyhřezlo, měla reagovat zrekonstruovaná nebo nová vláda, aby jí lidé začali trochu víc důvěřovat.

První, co člověka napadne, je: Lze zamezit tomu, aby mohly být etablovány politické subjekty, pro které - jak se ukázalo na příkladu Věcí veřejných - boj s korupcí byl zástěrkou, za kterou plánovala, jak odhalila MF Dnes, právě korupci?

Nejvyšší státní zástupce dr. Pavel Zeman mi řekl: "Otázka má dvě roviny. Rovinu preventivní a rovinu následného postihu. V rovině preventivní je možné uvažovat o zpřesnění financování politických stran. V rovině následné je možné uvažovat o postihu podle zákona o politických stranách. Je však nutné uvažovat nad tím, zda právní regulace je vhodná. Nemyslím, že bychom měli vše regulovat zákonem, protože to není možné. V tomto směru je nutné připomenout, že žijeme v demokratickém systému a hodnocení musí politickým stranám vystavit voliči."

Advokátka dr. Hana Marvanová je o něco přísnější a říká: "Podle mě je v rozporu s principy vyjádřenými v ústavě, aby politická strana byla v podstatě dceřinou společností obchodní firmy. Aby k takovým jevům nedocházelo, je třeba podstatně zpřísnit financování stran – sponzorské příspěvky jen od fyzických osob, omezení výdajů na kampaně, nejnákladnější formy kampaně (např. billboardy, inzeráty v celostátním tisku atd.) zrušit, protože to činí strany závislými na ekonomických zájmových skupinách. Je třeba donutit strany, aby kampaň vedly přesvědčováním voličů bezprostředně, nejlépe osobně a ne jako kampaně na prací prášky."

A francouzsko-český politolog prof. Jacques Rupnik dodává: "Zákonem nelze zabránit tomu, že si soukromá firma založí politický podnik. Proto musí v demokratické společnosti působit různé filtry, které tomu zamezí. Jenže co říci o politické kultuře a veřejném mínění v zemi, kde se šéf bezpečnostní agentury spolu s televizním moderátorem a několika slušně vypadajícími ženami bez sebemenší politické kompetence během několika měsíců prosadí jako důvěryhodný politický subjekt? Velkou odpovědnost v této věci mají média a etablované politické strany, které jsou ochotné brát do vlády politické podnikatele typu Víta Bárty! Jedna věc je, že si šéf detektivní agentury řekne o místo ministra vnitra. Druhá věc, daleko vážnější je, že to místo jeho strana dostane."

Druhá otázka zní: Jak zajistit skutečné vyšetření kauzy Bém-Janoušek a podobných případů a jak zamezit v budoucnu tak úzkému propojení byznysu s politikou, justicí a policií, jak poodhalily zveřejněné odposlechy?

Dr. Zeman mi řekl: "V obecné rovině lze říci, že zmíněný případ by byl vhodný pro zamýšlený protikorupční útvar státního zastupitelství. Ve vztahu k druhé části otázky mohu pouze poznamenat, že je nutné zajistit institucionální nezávislost státního zastupitelství a soudů na vnějších vlivech. Jednou věcí je ale legislativní nastavení a druhou je osobní morální integrita každého jednotlivce. V tomto směru je dobré uvědomit si, že slovo morálka není sprosté slovo."

Advokátka dr. Marvanová je opět přísnější a řekla mi: "V takovéto situaci, kdy je organizovaný zločin již napojen na justici, nelze spoléhat na vyšetřování této věci justicí. V úvahu připadá jediný legitimní prostředek, a to je parlamentní vyšetřovací komise, která by měla stejné pravomoci jako policie a státní zastupitelství (viz např. vyšetřování kauzy Murdoch v Anglii). Tato komise by nemohla být složena pouze z poslanců, jak je stanoveno zákonem, ale měly by v ní působit důvěryhodné osobnosti navržené různými nestátními institucemi a sdruženími. V úvahu by také připadala vyšetřovací komise Senátu, ale i k tomu by se musel změnit zákon."

Pokud se s těmito problémy vláda nevyrovná a nevyšle občanům jasný signál, že všechny justiční a vyšetřovací orgány mohou pracovat nezávisle, a naopak bude úspěšný pokus o zahájení trestního stíhání ministra Pospíšila kvůli koupi budovy pro detenční ústav, jehož zřízení schválila vláda i parlament, bude parlamentní demokracie u nás skutečně ohrožena. Jde totiž o kriminalizaci politiky, která by měla zřejmě zabránit dalšímu vyšetřování různých kauz, jako jsou kromě manipulací na pražské radnici i zakázky ČEZ pro plzeňskou škodovku, Mostecká uhelná, gripeny atd., kvůli kterým náš stát přichází o miliardy. To by v důsledku znamenalo další odklon občanů od politiky, menší účast ve volbách, exodus mladých lidí, ještě větší prostor pro manipulace, tedy vykročení na ukrajinsko-ruskou cestu.

Psáno pro ČRo 6