Vzývání reforem volebního zákona takřka vždy signalizuje neschopnost politických elit nacházet potřebný konsensus v daném legislativním rámci, anebo – v horším případě – záměr uzurpovat si větší podíl na moci na úkor ostatních.

Aktuální úvahy o změně volebního zákona do Poslanecké sněmovny mají jediný racionální důvod: rozdílnou velikost volebních krajů, která leckde diskriminuje malé strany (naposledy SZ) ve snaze získat poslanecký mandát. Férové by bylo narýsovat volební kraje stejně velké – buď rozdělením některých stávajících, či naopak sloučením, a to až třeba klidně jen do jednoho jediného, jimž by byla celá republika.

Vláda však míní vykročit jinou cestou. Expertům zadala, aby vymysleli model, v němž malé strany nebudou bity, ale zároveň posílí vítěz voleb. Cílem je prý umožnit snazší vznik funkčních vlád. Na stůl jí bylo položeno šest variant, z nichž dál hodlá pracovat na třech relativně nejumírněnějších, leč partajní lidová tvořivost plodí další.

Pokud by ODS udržela na uzdě choutky po eliminaci malých stran a postupném příklonu k většinovému volebnímu systému, mohl by koaliční průnik názorů obsahovat zachování poměrného zastoupení pro malé strany plus tzv. bonus pro vítěze, který by ve druhém skrutiniu přidělil partaji, jež skončila první na pásce, mandáty na úkor druhé v pořadí, případně všech zbylých stran.

Ačkoli politologové bonus pro vítěze v poměrném volebním systému připouštějí, nedistribuuje-li více než pět procent mandátů, ústavní právníci s ním mohou mít problém. A jelikož opozice s bonusem nesouhlasí, verdikt by vynesl Ústavní soud.

Z ODS ale už – nezávisle na postoji vlády - zazněly i sympatie k brutálnějším alternativám. Podle jedné by se první část mandátů rozdělovala pro subjekty, jež překročily pět procent, a druhá část pro ty, co obdržely nad 25 procent hlasů. Ve vzduchu se vznáší také inspirace Itálií, podle níž by vítěz automaticky obsadil 51 procent sněmovních křesel.

Vystrašení lidovci pak s přihlédnutím ke svým preferencím kontrovali přihlášením se k německému vzoru: tamní personifikovaný poměrný systém kombinuje rozdělování křesel stranickým kandidátkám s jednomandátovými obvody. Při získání třech těchto přímých mandátů má nárok na poměrné zastoupení i strana, která skončila pod pětiprocentní laťkou.

V ČSSD dosud převažuje vůle zákon neměnit a držet se reprezentativního poměrného zastoupení. Přesto v ní byla odstartována debata, jejímž výsledkem může být i tendence neohlížet se na malé strany. Koneckonců, počínání SZ a KDU-ČSL v pravicovém kabinetu jim na popularitě u soc.dem. nepřidává. Přátelé Miloše Zemana – údajně v zájmu stability - rovnou horují za větší počet malých obvodů, což by pro drobné partaje bylo likvidační.

Stav, kdy velcí sílí na účet malých, však sotva může zabránit volebním patům. Leda že by se předem dohodli na opozičně-smluvním aranžmá. Takové nejlépe vyhovuje lobbistickým skupinám, které chtějí profitovat, ať už vládne levice, nebo pravice. Jenže principy parlamentní demokracie a spravedlivé reprezentace nálad veřejnosti jím trpí.

Právo 28.8.2008