Mezi našimi občany i politiky se po zveřejnění, že jsme jedním z kandidátů na umístění radarů, rozhořela diskuse. V této diskusi zaznívá mnoho argumentů, některé z nich však mají spíše emocionální rozměr.

Má Česko Američanům radarovou základnu povolit? Do jaké míry tím rozzlobíme všechny teroristy světa? Jak odpoví Rusko? Co tím získáme a co ztratíme? Se vším důrazem chci říci, že všechny takové otázky míří mimo a nepřesně interpretují podstatu problému.

Česká republika je členem NATO. Členstvím v alianci, která má za cíl obranu demokratických principů, jsme přijali nejen bezpečnost garantovanou silou euroatlantického spojenectví, ale i závazek se na této bezpečnosti podílet a utvářet ji. Zatím se nám to daří. Naše armáda si všude po světe získává respekt, naši chemici jsou žádaní a čeští vojáci jsou nasazováni do nejrizikovějších oblastí světa, všude tam, kde NATO operuje.

O skvělou prestiž České republiky v NATO se dosud stará armáda. I proto Američané požádali Česko. Zpochybňování role, kterou jsme dobrovolně přijali, zpochybňuje naši věrohodnost, vytváří o Česku nepřesný mediální obraz s větším vlivem odpůrců USA, odpůrců členství v NATO a komunistů, než tomu ve skutečnosti je. Stejný obraz vytvářejí požadavky, aby o radarové základně rozhodovali občané v referendu.

Ohřívat si na tomto tématu svou "politickou polévku" či budovat politickou kariéru je nepřípustné. Jde o vážnou věc.

O raketové základně, respektive o umístění součásti systému protiraketové obrany, se u nás mluví od roku 2002, kdy se poprvé takové informace objevily. K rozmístění prvků protiraketové obrany se vyjádřila i vláda sociálních demokratů svým usnesením v roce 2004.

Je jasné, že než se vláda jakkoliv rozhodne, musí proběhnout důkladná a odborná veřejná diskuse. O případném rozmístění prvků protiraketové obrany bude vedle vlády rozhodovat rovněž Senát a Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Diskuse o výstavbě radarové základny jako součásti protiraketové obrany USA musí vycházet ze smyslu a podstaty této obrany. Taková diskuse musí posoudit všechna možná rizika, zahraničně-politické souvislosti, právní rámec umístění cizích vojsk na našem území a další množství podstatných i méně podstatných souvislostí. Na druhou stranu chci zdůraznit, že eventuální souhlas s umístěním radarového systému není handlem a neměl by být nijak podmiňován.

Realizace evropské části systému protiraketové obrany rozšíří prostor, který bude chráněn. Jde o výlučně obranný systém, který je určen jen proti hrozbě raketového útoku na Evropu, ale i část asijského a afrického území.

Umístěním radarové základny zvýšíme nejen svoji bezpečnost, ale i bezpečnost našich sousedů a partnerů. Rozhodnutím o umístění radaru protiraketové obrany tak fakticky potvrdíme, oč jsme usilovali v listopadu '89. Že chceme být plnohodnotnou a sebevědomou součástí demokratického světa.

LN, 2.2.2007

předseda libereckého RS ODS a předseda Senátu PČR