POLITIKA: O čem bude druhé kolo prezidentské volby
S jistotou už dnes můžeme konstatovat, že v druhém kole prezidentských voleb ve dnech 25. a 26. ledna 2013 rozhodne o vítězi mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem účast voličů. Jestliže přijde jako v minulých senátních a krajských volbách k urnám v druhém kole jen necelých 19 procent voličů, což je z celkového počtu 8,5 milionů necelých 1,7 milionu lidí, bude ve výhodě Miloš Zeman.
Toho totiž podpoří část věrného jádra jeho voličů, kterých bylo v prvním kole milion 245 tisíc, a rovněž část přibližně 450 000 poslušných voličů KSČM a zřejmě i část z osmi set tisíc voličů Jiřího Dienstbiera. Bude-li ale účast větší hlavně díky nečekaně velké podpoře z řad mladých voličů a jejich aktivit na internetu a v sociálních sítích a městského a vzdělanějšího obyvatelstva, má vyrovnané či dokonce větší šance Karel Schwarzenberg, kterého volilo rovněž milion dvě stě tisíc, jen asi o 40 000 voličů méně než jeho konkurenta.
K podpoře Karla Schwarzenberga se hned po ukončení prvního kola vyjádřila i ODS a KDU-ČSL, tedy Zuzana Roithová a Přemysl Sobotka, kteří sice získali minimum hlasů, ale upozornili tím své spolustraníky, že v ministru zahraničí vidí pro budoucnost České republiky lepšího reprezentanta. S podivem je, že se do okamžiku, kdy tento komentář píši, k podpoře nepřihlásil Jan Fischer, kterého volilo něco přes osm set tisíc voličů, i když má ke Karlu Schwarzenbergovi programově blíže, než k Miloši Zemanovi. To vzbuzuje podezření, že se svými hlasy chce obchodovat a třeba je vyměnit za nějaké budoucí místo diplomata.
Po první povolební debatě Miloše Zemana s Karlem Schwarzenbergem v nedělních Otázkách Václava Moravce v České televizi lze konstatovat, že by následující obě čtvrteční debaty a celá zbylá kampaň mohla být věcnější a zdá se, že i slušnější. Už i proto, že levné bonmoty a školometské výklady, které se snažil v debatě Miloš Zeman používat, se míjí účinkem. Karel Schwarzenberg má větší mezinárodní zkušenost, a může proto na všeobecné výroky uvádět konkrétní přesvědčivé příklady. Jde o souboj šumlujícího a ráčkujícího ostříleného starého barda s mazlivě podbízivým podučitelským lidovým vypravěčem, který to umí s davem, ale který v souboji muže proti muži se dostává do nevýhody, a to přesto, že se velice krotí a soupeř je starší. Jeho líbeznost je ale příliš hraná.
Naproti tomu Schwarzenbergova střídmost a uměřenost je přirozená, takže bedlivější pozorovatel nejspíš dojde k závěru, že zvítězí-li Schwarzenberg, bude se takhle chovat i na Hradě, zatímco bude-li na druhém největším hradním komplexu po Vatikánu sedět Zeman, mohlo by dojít "nejen k pokračování, ale i vystupňování a zvulgárnění politiky, oslabování právního státu a odmítání vyrovnat se s minulostí," jak na to upozornil slovenský deník SME. Kvůli tomu Miloš Zeman později prohlásil, že nebude se slovenskými novináři hovořit, a asi si taky nevšiml, že ho nepodpořil ani slovenský premiér Fico. A to ještě neví, že někteří polští novináři o něm smýšlejí podobně jako SME.
Václav Klaus sice prohlásil, že jde o strašlivou prohru a debakl pravice v posttotalitní České republice, ale s tím nelze souhlasit. Jde o horší věc: O prohru ODS, která se vůbec za svého kandidáta nedokázala postavit. Premiér Nečas ho nepodpořil ani na jednom mítinku. Reakce ODS pak ukázala, že ztratila jakoukoliv schopnost sebereflexe, když strana svádí debakl jen na amnestii, média a Fischera. Ale i sociální demokracie prohrála, takže lze hovořit o debaklu obou nejsilnějších našich stran. Proto ani Zemanovo přirovnání, že je jako Francois Hollande, jak připomenul Jacques Rupnik, nesedí: Hollande je řádným kandidátem socialistů a ne nějaké marginální Strany práv občanů, která získala ve volbách 4,33 procenta hlasů. A zároveň Jacques Rupnik dodal, že již první kolo ukázalo, že nejhůř dopadli národovci Přemysl Sobotka a Jana Bobošíková, což je dobrá zpráva pro Evropu.
Pro nás je zase dobrá zpráva to, že by příští vláda, která bude s největší pravděpodobností převážně sociálnědemokratická, mohla mít na Hradě konzervativního prezidenta. A zároveň, že i zdánlivě velká moc různých bossů či lobbistů není všemocná: Pánové Chrenek se Soukupem se přepočítali, když svými miliony podporovali Jana Fischera a Miloš Zeman musel nechat raději pány Šloufa, Zbytka a emisara ruské ropné firmy Lukoil pana Martina Nejedlého zavřené ve vedlejších místnostech, aby je někdo náhodou neviděl.
V neděli byl nucen dokonce prohlásit, že pana Šloufa si na Hrad nevezme, aby mu neubral voliče. A konec konců i pro sociální demokracii by bylo vhodnější, kdyby na Hradě seděl Karel Schearzenberg než Miloš Zeman, ale nemůže si to dovolit říci nahlas, když chce vládu, v níž sedí Schwarzenberg, svrhnout a vedení hovoří jen o "zvážení podpory". Je si totiž moc dobře vědoma toho, že by svým chováním Zeman sociální demokracii rozložil, což by ohrozilo další vývoj celé České republiky a otevřelo neúnosně velký prostor pro extrémisty vpravo i vlevo.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
Autor je novinář a spisovatel