Dne 16. listopadu se objevily v komentovaném zpravodajství ČT rozesmáté tváře pánů Karla Březiny a Borise Šťastného. Podle předvolební kampaně by měl každý z nich zaujímat zcela odlišné společensko-politické postoje, jejich životní hodnoty by měly být v přímém rozporu a při vzájemných setkáních by si měli dávat pozor, aby se jeden nedotkl něčeho, co měl v rukou ten druhý, aby nedošlo k popálení. Na obrazovce byl ale k vidění pravý opak, přímo splynutí duší i myslí. I ony protichůdné volební programy bylo možné sloučit do „Koaliční smlouvy“ pro společné vládnutí nad Prahou.

Pan Karel Březina, v minulosti superarbitrovaný vlastní stranou pro neschopnost z celostátní do komunální politiky, se snažil své voliče, diváky ČT přesvědčit, že se v „Koaliční smlouvě“ nachází 90% toho programu, kterému dali své hlasy. Pan Šťastný, frenetický obdivovatel páně prezidenta, jeho poradce a člen dozorčí rady „Nadace Václava a Livie Klausových“, v dokumentu zrozeném v kanceláři předního pražského porodníka, nachází dokonce 95% původního volebního programu ODS. Pan prezident také vzniklou „koalici“ náležitě ocenil.

Oba pánové nám tedy sdělili, že se dva původně protichůdné programy dokáží potkat ve 185procentním průniku, i když vědy znají shodu pouze 100%. A toto je ono novum našeho politického prostředí. Jinými slovy nám totiž bylo sděleno, že ČSSD a ODS jsou v Praze jedna strana, strana bez politického názoru, zato s perfektně zvládnutou technologií moci, které naprosto pendrek záleží na zásadách a principech, tím méně na voličích.

Překvapuje to především u stranického názorového křídla, dříve organizovaného v samostatné politické straně s názvem ODS, jejíž celostátní vedení má plná ústa „odkmotrování“, očisty a podobně. Ukazuje se, že nějaké celostátní vedení i s předsedou s čistým štítem, Petrem Nečasem, je pro tyto pány dobré pouze jako pozadí na billboardech, ale když se jedná o vlastní zájmy, především pak peněženky, ukáží oni svá pozadí tomuto vedení.

U frakce pocházející z dříve samostatné pražské ČSSD to zas až tak překvapivé není. Výdělky za sezení ve vedení městských firem v řádech desítek milionů, které jim umožnila ona „odporná, jednobarevná“ pražská vláda ODS v minulém volebním období, jako opozičním zastupitelům, pro ně byly jistě tou nejsilnější motivací. Stejně tak životní styl, který předvádějí, obleky, které nosí, a auta, ve kterých jezdí, svádí k myšlence, že v době, kdy se rozhodli vstoupit do pražské politiky, bylo už u ODS poněkud přeplněno, a proto se nějakým omylem ocitli u strany hájící zájmy „obyčejných lidí“.

Bude-li tato praxe pokračovat, doporučuji, aby duo pražských podnikatelů, známé pod zkratkou J+J, napříště místo voleb uspořádalo na zastupitele aukci. Bude to pro stát mnohem levnější a se stejným výsledkem. Pak bude moci i na celostátní úrovni vzniknout podobná „státostrana“, pod patronací např. TOP 100 českých státních a polostátních firem a Odborové organizace státních úředníků, ze které se v aukci vyberou poslanci a senátoři u kterých bude jistota, že těm „správným“ dokáží zajistit „klid na práci“.

Přijde vám to absurdní? Ale kdeže, je slušně našlápnuto. Stačí se zbavit toho odporného ideologického balastu v podobě pánů Nečase a Sobotky, dát dohromady v příštích volbách společných 51%, a „státostrana“ je na světě.

A nám, kterým to přijde poněkud „chucpe“ nezbývá než doufat, že to v příštích volbách dopadne všude tak, jak to letos dopadlo v místech, kde tzv. velká koalice kradla už tak nehorázně, že zadlužila svá města na desítky let dopředu, a voliči to odměnili součtem pro ČSSD a ODS menším, než 35%.