Na jeho vystoupení v televizi a v tisku se těším, už dlouho jsem se tak na nic netěšil. Jsou pestrá, překvapivá a odvážná. Nedává si servítek před ústa, o každém něco ví a zpravidla v nevhodném okamžiku to použije.

Je to nový ministr zdravotnictví doktor David Rath. Následující fakta, která uvádím, nejsou novinkou, nasbíral jsem je v českém tisku minulých týdnů.

Je zajímavé sledovat, jakým způsobem vysvětluje činy svoje i činy těch druhých. Typický je tento příklad: President Václav Klaus celkem správně nesouhlasil s jeho jmenováním ministrem zdravotnictví, dokud bude David Rath zároveň předsedou České lékařské komory. Táhlo se to několik dní, až konečně se Rath podvolil a z lékařské komory odešel. Ve svém interview pro BBC však tvrdil, že příčinou není jeho střet zájmů, ale podal následující vysvětlení:

„Očekával jsem to, protože na Hradě je Václav Klaus a ten bude pronášet určitě falešné větičky a zlá slůvka na moji adresu. Abych to trochu zlehčil, protože Václav Klaus mě bytostně nesnáší od první poloviny devadesátých let a bohužel se nedovede přes tuto osobní, hlubokou antipatii přenést, což samozřejmě...“

„Mám pocit, že on nemůže unést to, že jaksi já ho dlouhodobě za některé jeho aktivity, i třeba ve zdravotnictví, tehdy poměrně nekompromisně kritizoval. Tak, teď mi to chce oplatit, vrátit, já jsem s tím počítal……“

„Mně jde o faktické věci, mě spíš znepokojuje, že osobní vrtoch může, řekněme, prohloubit krizi ve zdravotnictví, protože ten resort není řízen a Václav Klaus tady hraje s životy občanů jenom kvůli svému egu, kvůli svému sebevědomí, to je...“

„Kdo mi dá záruku, že ten vrtošivý stařík poté, co abdikuji z čela komory, si nenajde jinou záminku, aby dělal dalšé problémy,“ prohlásil také jinde na adresu presidenta.

Neváhá, říkají media, před ničím. Když krajští hejtmani chtěli v parlamentě hovořit o novém zákonu o převodu nemocnic na neziskové organizace, prohlásil, že okresní hejtmani chtějí hovořit proto, aby mohli nemocnice vykrást. To myslel vážně? Všichni? Do jednoho? Jak to ví? Takovýmto tónem argumentuje velmi často.

Jako od každého předcházejícího ministra zdravotnictví, i od něj se očekává, že dá zdravotnictví do pořádku. Nevím, jestli se mu to povede, zatím je od nějakého smysluplného programu na hony vzdálen více než předcházející ministři. Jestli něco správného udělá, budu mu blahopřát.

Dát dohromady české zdravotnictví je obrovitý úkol. Působí tu několik faktorů. Předně je to dědictví předlistopadové doby. Zaostalost sice mizí, ale stále ještě je prostor pro zlepšení. Mnoho toho přežívá.

Druhé je to, že nové léky, přístroje a léčebné způsoby jsou podstatně dražší než acylpyrin a neschopenka doby minulé.

Za třetí je to stárnoucí populace, která spotřebovává mnohem více léků, pracovních sil a času než generace mladší. Projděte se po čekárnách ordinací a spočítejte si, kdo tam sedí. Uvidíte přemíru šedivých hlav, lidí, kterým se socialistické zřízení odměnilo bídnou penzí, z které se nedá dost dobře žít a tím méně platit za léky.

Tato situace vyžaduje mobilizaci všech sil bez ohledu na strany a osobní zájmy. Hulvátem dovede být každý a jestli chce někdo zreformovat zdravotnictví, musí na tom zainteresovat každého a ne každého odradit. To však vyžaduje ne politikáře, ale státnický rozum. A, soudě podle dosavadního chování doktora Ratha, právě ten mu chybí. Napadání kdekoho podle stranické přáslušnosti i mimo ni je zajímavé a zábavné, ale neproduktivní. Jestli vládnoucí koalice nemá nikoho lepšího, pak ji lituji. Na srandičkách se reforma zdravotnictví nedá postavit.

Malý dodatek na konec. My jsme se odnaučili být altruisty. Zdravotnická zařízení a přístrojové zařízení se dá budovat nejen z úředních peněz, ale také z dobře propagovaných akcí, kdy by dobrovolní dárci přispívali na budovy, na přístroje a na zařízení. ¨To vše se dělá v mnoha zemích, a to ne v nějakých jihoamerických banánových republikách, ale v zemích vyspělých. Na to také nejsme zvyklí. Socialističtí mocipáni “partyzánské” akce tohoto druhu potlačovali. Oni chtěli, aby na nich byli lidé závislí a aby jim děkovali.