Je smutným konstatováním, že v letošních parlamentních volbách zvítězila beztvará politika zoufale postrádající ideje. To nemůže být dobrá zpráva pro nikoho, kdo cítí v dnešním světě ohrožení své svobody, rodiny, státu.

Zvítězila totiž apolitická politika, která zůstává u líbivých hesel a prázdného moralizování. Pro její představitele je totiž pohodlné neprojevovat v dnešním světě přílišnou razantnost a zásadovost. Naopak je pro tyto politiky snazší pouze zlehounka v tichosti našlapovat kolem vážných témat současnosti a doufat, že na ně nebudou muset projevit vlastní názor. Patrně i proto, že žádný opravdový názor ve skutečnosti nemají. A ani nepotřebují, neboť si názory nechají nadiktovat z Bruselu a budou je pouze slepě implementovat v našem parlamentu. Souběžně s tím pak všechny své odpůrce nálepkovat extremismem. Nová vláda bude spolehlivým spojencem EU proti běžným českým občanům – Green Deal, evropská unifikace, oslabování V4 apod. To je stručná diagnóza naší povolební situace, od které nelze očekávat pro naši zemi nic dobrého. Vláda pod vedením Petra Fialy nebude sloužit idejím svobody pro naše občany, ale zájmům ultralevicového Západu. I přesto je ale možné vidět v takto rozdaných kartách příležitost vytvořit si prostor pro postupku.

V prvé řadě je jisté, že opuštění idejí je tragický omyl naší současné politiky. Celková ideová ukotvenost dává totiž jasné záchranné lano a jasný obrys uvažování. Tento styl uvažování nad idejemi je ale naopak dnes vnímaný bruselským pelotonem – médii, univerzitami a dalšími levicovými pokrokáři – jako extremismus. Extremismus pro novou vládní garnituru představuje alternativní názor, pluralita myšlenek, nezávislost a vzepření se bruselskému magnetu. V evropské politice nyní zvítězil prototyp uhlazeného politika, který se tváří být morálním nositelem všech ctnostných hodnot. Nicméně názor těchto bezkonfliktních politických figurek je nedefinovatelný. Kdo dnes skutečně ví, jaké názory má například Vít Rakušan? Lidé jako on nemají ambici chránit naši zemi proti hodnotové erozi, naopak jsou pouze líbivými postavičkami sloužícími k naplňování vize nadnárodních institucí.

Co na těchto volbách ovšem shledávám za pozitivní, je to, že mohou být mezistupněm k nastartování skutečně změny. Nikoli té, co měla koalice SPOLU na billboardech, ale té skutečné a autentické. Babišovo „protestní hnutí“ bylo vždy pro svou ideologickou prázdnotu falešnou cestou. Jeho kritika tradičních stran veřejnost spíše mátla. Hnutí ANO sice svým způsobem reagovalo na degeneraci těchto stran, ale byla to kritika, která byla zručným PR, nikoli ideou. Babišova strana byla a je amorfní seskupení, které bohužel bylo bráno veřejností za odboj a za změnu, ačkoli mnozí z nás věděli, že skutečná změna potřebuje úplně jiný náboj a směr. Babiš byl falešnou cestou a clonou, která kryla opozici před projevením skutečných názorů a od reakcí na problémy. Tématem „fialovců“ byl pouze Antibabiš a prázdné moralizování. Teď budou muset říct ze svých názorů více.

Inflace, energetický problém, stupňující tyranský despotismus EU se budou čím dál více dotýkat běžného občana a nově vznikající vláda bude prostředníkem Bruselu pro naplňování šíleného levicového běsnění. A právě v tomto momentě vidím potenciál pro to, aby se objevila autentická vůle problémy řešit a neklouzat pouze po povrchu vážných témat. Politické problémy, které nás čekají, budou vyžadovat razantní řešení a rétoriku vedenou mimo politickou korektnost. Veřejnost, která si dosud neuvědomovala naléhavost těchto problémů a neslyšela varování, bude naslouchat a hledat příčiny problému. To je příležitostí pro politiku silných mužů klausovského střihu, nikoli pro pány Rakušany, Fialy a další. Možnost promluvit k naslouchající veřejnosti, která bude stále více a více svazována, bude velkou příležitostí postavit se bezduché politice aktuálních vítězů, kteří budou bez Babiše obnaženi ve své ideové nahotě. Jejich dosud jediné pojítko (Andrej Babiš) bude zcela vyčerpáno. Rozmetání politických kontur jednotlivých stran a jejich vzájemná difúze bude jedinou alternativou, pokud bude chtít Fiala svou vládu udržet.

O tom, zda se teď objeví pravá opozice, která bude bojovat na již tak přehledném politickém kolbišti s neautentickými „pravdoláskaři“, ukáže čas. Tito havlismem inspirovaní pokrokáři nejsou na naší scéně ničím novým. I nyní bude platit, že budou porazitelní pouze tím, že se někdo proti nim ostře a nebojácně vymezí s ryzím zájmem prosazovat skutečné ideje řešící opravdové problémy naší společnosti. Byla by velká škoda takové příležitosti nevyužít.

Autor je doktorand Univerzity Palackého v Olomouci