Pokud chtěl Cyril Svoboda prověřit soudržnost KDU-ČSL po květnovém sjezdu, nemohl vymyslet lepší zkoušku než předvolební spolupráci s Evropskou demokratickou stranou Jany Hybáškové. Lidovci v minulých měsících mluvili a chovali se jako jeden muž. Po odchodu Kalouskových pragmatiků neventilovali žádné rozpory, naopak soustředěně prezentovali jedno programové téma za druhým, až z té pestrosti oči přecházely.

Ani partnerství s Evropskou demokratickou stranou nikdo veřejně nenapadal. Lze si však představit, jak se krajské organizace, ale hlavně lídři kandidátek tiše modlili, aby nenarušilo jejich hájemství. To se dá pochopit. Volitelných míst KDU-ČSL příliš nemá. V některém kraji jedno, v dalším dvě, někde prakticky žádné. Svobodova strana může také svést zápas o překročení pětiprocentní hranice. Kdo by se za takové situace dělil s nějakými "vetřelci"?

Nakonec si lidovci Hybáškovou přehazovali coby horký brambor. Hovořilo se o jejím zařazení v Praze, Liberci nebo středních Čechách. Když šlo do tuhého, pohrozilo jedenáct lidí ze středočeské kandidátky definitivním odchodem. Potvrdila se tím jistá sebestřednost tradičních partají. Národní socialisté v polovině devadesátých let těžko snášeli sloučení s Dienstbierovými Svobodnými demokraty. V sociální demokracii zase mnozí kroutí hlavou nad angažováním zelené rebelky Olgy Zubové.

Čerstvé subjekty s volnou organizační strukturou bývají "starými" straníky zhusta pokládány za podezřelé, nesoběstačné, ne-li rovnou za přítěž. Přitom uskupení Jany Hybáškové dokázalo již ve volbách do Evropského parlamentu zaujmout atraktivní směs intelektuálů, mladých voličů a evropských patriotů. Zkrátka ty vrstvy, na které se lidovcům dosahuje mimořádně obtížně. Jako uchazeče o mandát Evropská demokratická strana představila i osobnosti typu emeritního rektora Karlovy univerzity Ivana Wilhelma nebo bývalého náčelníka generálního štábu české armády Jiřího Šedivého. Že jde v případě mixu týmů Cyrila Svobody a Jany Hybáškové o nesourodý, konzervativně-liberální pakt? No co, takových už tu bylo! Podstatné je, zda se Svobodovi s Hybáškovou podaří vzbudit zdání komplementárního středového bloku, který je smysluplnou alternativou vůči velkým partajím. A to zdatný legislativec Cyril Svoboda musel tušit, na jak tenký led vstupuje! Je přeci známo, že když něco chodí jako kachna, kejhá jako kachna a plave jako kachna, tak je to kachna.

Spolupráce dvou stran formou společných kandidátních listin, programového průniku, organizační či finanční výpomoci nemůže být ničím jiným než koalicí. V našich zeměpisných šířkách se však ujal termín "hostování" na kandidátkách: nezávislých starostů u TOP 09, Strany pro otevřenou společnost u Strany zelených, Evropských demokratů-SNK u Věcí veřejných, předsedkyně Demokratické strany zelených u ČSSD nebo právě Evropské demokratické strany u KDL-ČSL. Rozdíl je v tom, že zatímco voličsky pevní sociální demokraté se Zubovou nemusejí uhýbat před hrozbou nepřekonání desetiprocentní laťky, kterou zákon stanovil pro dvoučlennou koalici, malé strany by přiznaná koalice mohla paradoxně poslat ke dnu.

Když se KDU-ČSL pustila do podobného dobrodružství, jež může skončit soudním přezkumem, dalo by se čekat, že potáhne za jeden provaz. Místo toho jsme slyšeli sobecké hlasy z řady regionálních hnízd. Přisadili si i letití Svobodovi kritici jako třeba vysočinská organizace vedená místopředsedou Sněmovny Janem Kasalem. Janu Hybáškovou si v posledku osvojili v Královehradeckém kraji. Litovat snad nebudou. A to nejen proto, že už v dobách Koalice s Unií svobody těžili lidovci z preferenčních hlasů svých věrných příznivců. Při vědomí, že nikdo není dokonalý, se dá odhadnout, že spolupráce lidovců s umírněnými liberály je perspektivní a přínosná jak pro obě strany, tak pro cílový segment voličů.

Paralelně jsme se ale dozvěděli, že uvnitř nejsou lidovci zdaleka tak klidnou silou, jak se tváří, a že dezertér Kalousek si všechny jejich problémy s sebou v torně do B-týmu ODS neodnesl.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6