Měřítkem nemá být vyznání, ale vztah k zákonům

„Islám k Německu patří. Čtyři miliony muslimů přispívají k úspěšnosti spolkové republiky.“ Tato slova o víkendu, tři týdny před parlamentními volbami, v nichž má našlápnuto k vítězství, pronesla kancléřka Angela Merkelová.

Také u nás chystáme volby a také u nás se premiér vyjádřil k muslimům. „Když pozorujeme problémy v jiných evropských zemích, v Česku už muslimy nechceme,“ sdělil před týdnem rakouskému týdeníku Die Presse Bohuslav Sobotka. V neděli k tomu v Partii TV Prima dodal: „V této zemi žije relativně malá muslimská komunita, která je dobře integrovaná. A my nechceme, aby se tato komunita zvětšovala.“

Hlavu si mohli ukroutit lidskoprávní aktivisté, sociálnědemokratický senátor Hassan Mezian, ale i analytici tajných služeb. Mluvčí Bezpečnostní informační služby Ladislav Šticha před několika dny deníku Právo řekl, že operativci nezaznamenali nic, co by v této souvislosti naznačovalo konkrétní rizika pro bezpečnost státu.

Naopak k zdejším muslimům uvedl, že „jako celek se chovají korektně a umírněně a existují i náznaky jistých ‚samočistících‘ mechanismů, kdy drtivá většina členů této komunity odolává ojedinělým radikálům, kteří se pokoušejí pro svoji ideologii u nich získat podporu.“

K vyjádření mluvčího BIS Právo dodalo, že bezpečnostní komunita považuje za rizikové spíš nenávistné nálady vůči muslimům ze strany většinové společnosti.

V předvolebním kvasu se klíčové strany předhánějí v umění naskočit na protiuprchlickou vlnu. Sněmovnou dokonce hladce prošel úplně zbytečný návrh novely ústavy počítající s možností občanů se ozbrojovat, což do značné míry souvisí s vášněmi okolo údajného ohrožení země zvnějšku. Legislativní cestu tomuto zhmotnění čirého populismu zabrzdila až soudnost senátorů.

O populismu by šlo vést úvahu i v souvislosti se slovy premiéra Sobotky. Proč nebrojí proti teroristům a všem těm, co porušují zákony? Proč míří rovnou a jenom na muslimy, zvlášť když ti čeští, integrovaní a mírumilovní, se cítí být dotčeni? Souvisí to s jeho katolickým vyznáním? Anebo se snad nechal inspirovat Milošem Zemanem, který tvrdí, že každý terorista je muslim?

Neměli by politici místo kreslení náboženských obrysů terorismu věnovat víc pozornosti sociálním a bezpečnostním důvodům migrace? Jenže to by pak český premiér musel nabídnout pomoc aspoň blízkovýchodním či africkým křesťanům – čímž by si ale vykoledoval hněv těch, kteří odmítají příchod jakýchkoli běženců.

Jak vidno, tuzemští politici se pohybují v začarovaném kruhu. Nemají sebevědomí Angely Merkelové, nechtějí dráždit voliče a vymýšlejí pouze, jak se co nejjednoznačněji vymezit proti migraci. Když už ale chtějí hrát tuto kartu, nechť to aspoň nedělají hloupě.

Konstatovat „Jsem proti přijímání uprchlíků“ lze - byť tento izolacionalismus může být kritizován. Nelze ovšem vyhlašovat jakýsi „stop-stav“ pro náboženské vyznání, to odporuje i ústavnímu pořádku.

Co kdyby se rozhodlo do České republiky přemístit několik tisíc muslimů z Francie, tedy členské země Evropské unie? Jak by jim v tom premiér zabránil? A co by dělal, kdyby se náhle k islámu přihlásily tisíce Čechů? Nechá je vyhostit?

Jakkoli je tato představa absurdní, naznačuje, že vyznání nemůže být měřítkem. Za to mějme vztah jedinců k zákonům – nezávisle na víře či etnicitě. Krvavé lázně z historie by nám měly být varováním.