ODS o víkendu dosáhla skvělých výsledků a též se vznáší ve výšinách. Polepšila si na komunální úrovni, která je odjakživa její chloubou, a v senátních volbách postoupila do druhého kola v šestadvaceti z dvaceti sedmi obvodů. Jenže všeho do času. V městech a obcích jsou již sice karty rozdány, ale radniční koalice se teprve budou vytvářet. A míst, kde ODS podobně jako v Praze získala přes polovinu všech mandátů, zas až tolik není. Komunální nezávislí se množí volby od voleb. Své pozice s drobnými výkyvy drží ČSSD, lidovci a komunisté jsou na ústupu. Zelení zlehounka zapouštějí kořeny.

Spanilá jízda ODS po senátních obvodech tu už také byla kolikrát. V prvním kole tradičně velkolepě vítězí, zatímco v druhém jen sčítá knokautované borce. Do smíchu jí nemusí být ani za týden. Kdysi stáli v čele odporu proti ní kandidáti lidovců či unionistů (zejména pod hlavičkou čtyřkoalice), tentokrát svůj prapor hrdě třímá sociální demokracie. Jedenáct postupů do druhého kola, z toho tři z první příčky, není ve srovnání s chudými senátními léty ČSSD vůbec málo. Konečně se jí, především zásluhou tlaku Jiřího Paroubka, podařilo nominovat řadu silných osobností a vést důraznou kampaň.

Zlatá éra lidovců je v trapu a expanze zelených se nekoná. Někdejší vlivný liberální elektorát se částečně rozmělnil mezi slabší kandidáty, hojně se však o něj utkaly ODS a ČSSD. Trend zaznamenaný v červnu se potvrdil. Polarizace společnosti pokračuje a je čitelná i při pohledu na mapu republiky. Gravitace občanských a sociálních demokratů čistí politické spektrum, aniž by se musely měnit volební zákony.

Přestože Topolánkův tým má před Paroubkovým náskok, výsledky ČSSD představují po reálných i smyšlených aférách uplynulých měsíců výrazný úspěch. Ostatně i vzhledem k úvahám o možných předčasných volbách do Sněmovny je zajímavé zjištění, že Lidový dům o své věrné nepřichází. Bude ale muset ještě mnohem více přidat ve střetu o středového voliče. Druhé senátní kolo je ideální příležitostí.

Jiří Paroubek vyzval ke společnému tažení proti ODS. Na tom není podstatné, že požádal menší strany o podporu kandidátů soc.dem., ale že recipročně nabídl pomoc tam, kde ČSSD nebodovala, i jim. Dříve se levice stavěla k soubojům v obvodech, kde v úvodní bitvě byla vyřazena, netečně. Nyní brojí proti totálnímu zmodrání státu.

Má také proč. ODS se těší ze svého prezidenta, nejvíce poslanců, kontroluje krajská zastupitelstva, její sympatizanty najdeme v Bankovní radě ČNB či na Ústavním soudu. Nadto i významné policejní útvary jí letos v předvolebním období pomáhaly. Od nadpoloviční většiny křesel v Senátu dělí ODS jen krůček. Přitom již dnes má tendenci používat horní parlamentní komoru jako coby nástroj v politickém zápasu.

Pokud ani tyto argumenty nepřesvědčí špičky KDU-ČSL a SZ, aby se přestaly chovat jako kamikadze a ve vlastním zájmu začaly s Paroubkem seriozně komunikovat, ČSSD nezbude než přetahovat středovým stranám jejich ovečky. Vždyť nakonec to, zda Topolánkova vzducholoď bude dále stoupat vzhůru, nebo jak ten balónek klesne k zemi, není v rukou fyzikálních zákonů či partajních ideologů, nýbrž voličů.

Právo 23.10.2006

ředitel Masarykovy dělnické akademie ČSSD