Českých lidovců je v posledních týdnech všude plno. Aféry se jim vyhýbají a o to více sil mohou věnovat prezentováních svých programových záměrů. Dobře už třeba známe jejich příklon k daňové progresi nebo k razantnímu boji s korupcí, a to i třeba prostřednictvím agentů-provokatérů. Své si již řekli ke kanadským vízům, ke krizi ve financování vědy, ale i k tématům zahraniční politiky.

Cyril Svoboda stranu, z níž Miroslav Kalousek odvedl část pragmaticky a pravicově uvažujících členů, sjednotil a učinil součástí všech klíčových vnitropolitických debat.

KDU-ČSL obhájila své pozice v Evropském parlamentu a také voličské preference před volbami do Poslanecké sněmovny ji mohou těšit. Dlouhodobou krizi sice nepřekonali, nicméně živoření mimo parlament lidovce pravděpodobně zatím nečeká.

Ze živě komunikujících partají nemůžeme nemít radost. Zvlášť když jejich kampaň je věcná a pozitivní. Tím spíš zamrzelo, když lidovci vyjeli z vcelku sympatických kolejí. Stalo se v Brně a cílem hozeného bláta se stala tamní muslimská komunita. Brněnští muslimové by se rádi dočkali větší mešity, nejlíp i s minaretem. Ne snad dnes nebo zítra, ale v horizontu nemnoha let. Už v minulosti si jednu malou nenápadnou mešitu prosadili. Její kapacita sto padesát míst ale prý už zdaleka nedostačuje. Tak by muslimové rádi novou, nebo starou, avšak podstatně zvětšenou.

Kde se vzalo, tu se vzalo, téma teprve jen zvažované nové mešity se zásluhou lidovců ocitlo v předvolebním zápase. KDU-ČSL se, jak jinak, postavila ústy jihomoravského lídra Juránka, náměstka brněnského primátora Rychnovského a místopředsedy strany Macka ostře proti. Dokonce zazněly nesmyslné paralely o nemožnosti stavět křesťanské kostely v islámském světě, aniž by byla rozlišována země od země. A protože k našim zvykům patří dávat na hrubý pytel hrubou záplatu a zároveň přát sousedovi chcípnutí jeho kozy, sklidil lidovecký populismus od mnohých potlesk.

Přitom muslimové nejsou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku fenoménem zdaleka novým. Už na počátku dvacátého století u nás vycházel informačně vydatný časopis československých muslimů Hlas. V roce 1912 podepsal císař zákon uznávající veřejnoprávní status islámu "hanafitského ritu". Muslimská náboženská obec vznikla v Československu v roce 1934 a čítala asi sedm set členů. Pověst islámu ale v následných letech pokazily postoje blízké zájmům nacistického Německa. Po roce 1948 nekvetla pšenka žádným náboženstvím, islám nevyjímaje. Dnes se islám v česku zvolna rozvíjí a najdeme zde na jedenáct tisíc muslimů. Je to hodně, nebo málo? A jaká rizika tato komunita přináší? Čeští a zejména brněnští muslimové jsou známí svou umírněností, vzdělaností, ochotou k dialogu. Usámu bin Ládina asi vidí trochu jinak než my. Ale přece ani náš pohled nemusí vždy kopírovat optiku někdejší Bushovy neokonzervativní americké administrativy. Ani bych muslimům nevyčítal odlišné názory na vývoj v pásmu Gazy či na Středním východě. Zajímat by nás spíš mělo, zda respektují zdejší zákony a pravidla, či zda se snaží o jejich erozi. Nenapadá mne jediný argument pro druhou zmíněnou možnost. Možná je to i tím, že většinová populace, na rozdíl od jiných států, s nimi nevyvolává konflikty. Tedy aspoň zatím.

V západní Evropě podle znalců pomohl islám oživit debaty o duchovních kořenech společnosti. V šedesátých letech minulého století se znovu v kursu ocitla sociologie náboženství. Luboš Kropáček, špičkový český znalec islámu, připomíná postřeh alžírského profesora Mohammeda Arkouna, podle kterého se "Západ domníval, že s náboženstvím filosoficky, právně i kulturně skoncoval. Příchod muslimů do západní Evropy mu ukázal, že to tak není." Že i nás čeká dialog s islámem, například v souvislosti s houstnoucí migrací a měnící se etnickou, sociální a náboženskou strukturou populace, je evidentní. Abychom nebyli disciplinovanými muslimy převálcováni, musíme mít jasno v hodnotách, které sami vzýváme, a v chápání institucí, jež je mají ambici zastřešovat. Čeští křesťané, ať už v církvích nebo politických stranách, by si místo šíření předsudků měli zamést před vlastním prahem. Debata, která nás s islámem čeká, bude z naší strany věrohodná jen tehdy, pokud sami budeme respektovat a rozvíjet tradiční hodnoty křesťanské civilizace. K tomu však potřebujeme nejen špičkové vědce a poctivé politiky, ale také věrohodné a respektované instituce, které s výkladem a šířením křesťanství pracují, tedy církve. Máme je?

O budoucnost brněnské mešity se nebojím. Jednak již nyní existuje obdivuhodná a velkorysá internetová komunita "Židé za mešity", jednak o výstavbě svatostánku nebudou rozhodovat partajní sekretariáty, nýbrž standardní orgány veřejné správy. Pouze o lidovce mám strach. Budou-li se dál řídit čunkovským populismem, najdou příště spojence spíš než u liberálů u příslušníků a sympatizantů Národní či Dělnické strany.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6