Jak oznámil server Aktuálně.cz, většina obyvatel Česka si přeje veřejnou volbu prezidenta. Argumenty pro veřejnou volbu prezidenta jsou podle tohoto média v tom, že se veřejnou volbou prezidenta zabrání „čachrům“. Výsledek průzkumu jen potvrzuje neoficiální „klikací“ průzkumy na různých webech, v nichž také veřejná volba prezidenta obvykle vítězí.

Na požadavku veřejné volby prezidenta by se mohla volba „zadrhnout“. Jak je totiž známo, v senátu spíše projde tajný způsob volby, zatímco ve sněmovně by mohla projít volba veřejná. V tom případě by údajně měla být volba tajná pro obě komory. Radikální poslanci prosazující veřejnou volbu, jako například poslanec ČSSD Rath, však pravděpodobně nebudou chtít prohrát hladce a jistě se pokusí o nějakou zdržovací taktiku. Takový způsob boje jsme už viděli v podání ČSSD těsně po volbách, kdy se nedařilo z důvodu bojkotu poslanci ČSSD zvolit předsedu poslanecké sněmovny.

Pozastavme se u obou druhů voleb. Veřejná volba, kterou preferuje české obyvatelstvo, má v sobě ukrytu volbu dle stranickosti. Při této volbě se totiž jen stěží najde poslanec, který by hlasoval proti vůli své strany. I když nelze ani tady nedisciplinovanost poslanců zcela vyloučit, je skutečně krajně nepravděpodobná. Poslanci či poslankyně, kteří by hlasovali proti názoru strany, by se vystavili zásadnímu tlaku vedení a velmi by si pokazili své šance na opětovné zvolení. Navrhovatelé veřejné volby proto zřetelně usilují o pojistku proti „zradě“ ve vlastních řadách.

Tajná volba, a to skutečně důsledně tajná, naopak každého volitele osvobozuje a dává mu možnost hlasovat podle vlastního názoru. Proto musí být provedena tak, že se zamezí možnost kontroly hlasovacích lístků ze strany vedení politických stran. Toho lze dosáhnout vhodnou organizací voleb například tím, že hlasovací lístek je vydáván postupně voliteli, který s tímto lístkem musí zajít do prostoru pro označení volebního lístku a po odchodu z tohoto prostoru musí lístek vhodit do volební urny. Volitel proto NESMÍ s lístkem „bloumat“ prostorem, neboť takovéto „bloumání“ umožňuje kontrolu lístku před jeho vhozením do urny ze strany ostatních volitelů.

Osobně sice chápu, že většina české populace chce znát, jak jednotliví volitelé hlasují. Veřejná volba prezidenta ale navíc umožňuje upravit své hlasování podle průběžného výsledku. Získá-li například v prvním kole první volby při veřejném hlasování jeden z kandidátů nadpoloviční většinu zákonodárců ve sněmovně i v senátu (a je tudíž zvolen prezidentem), potom se zákonodárci, kteří nehlasovali pro kandidáta, mohou dodatečně rozhodnout, budou-li proti nebo se zdrží hlasování. Veřejné hlasování totiž končí až tehdy, když proběhne hlasování úplně včetně hlasů proti kandidátovi a hlasů, které se zdržely hlasování. Veřejná volba proto nezabrání taktizování o celkovém výsledku hlasování v hlasech proti nebo v hlasech, které se zdrží hlasování.

Jednoznačně lze proto tajné hlasování považovat za nejlepší, neboť vylučuje jakékoli postranní efekty vyplývající z volby veřejné a zajišťuje hlasování podle svědomí a vůle jednotlivých volitelů. Na závěr pak jenom dodám, že by se všichni, kteří veřejnou volbu schvalují, měli zamyslet nad tím, zda by se jim líbilo, kdyby u jakýchkoli voleb někdo ve volební komisi zjišťoval, komu dávají svůj hlas. Uznáme-li totiž právo na spravedlivé volby pro každé občana s volebním právem jako základní občanské právo, které je realizováno volbou tajnou, pak to samé právo musíme přiznat i volitelům našeho prezidenta.