Tomio Okamura je už drahnou dobu nepřehlédnutelným fenoménem české politiky. Nejvýraznější postava české národovecké scény načíná už třetí období svého působení v poslanecké sněmovně. Jeho národovectví je v očích některých (dle jejich vlastního názoru těch lepších) lidí smrtelný hřích. Ještě smrtelnějším hříchem je ale fakt, že nejvýraznější postava české národovecké scény je tak trochu Čech a tak trochu Japonec. Do oblíbeného narativu Čechů jako národa xenofobů a rasistů Tomio Okamura prostě nesedí - a to už si dovoluje víc, než někteří snesou.

Nicméně na každého se něco najde. Na Tomia Okamuru se našel bratr. Tomio má smůlu, že má staršího bratra jménem Hayato, který neunesl úspěch mladšího sourozence. Využil mladším bratrem proslavené jméno a poté, co se prohlásil Tomiovým antipodem, nalezl domovský přístav v pražské organizaci KDU-ČSL. Překvapením to není, neb Hayato je jistě dobrý křesťan a lidovci v Praze vezmou i čerta, když je náležitě zviditelní ve volbách.

A tak nastala Hayatova cesta za politickým úspěchem. Nebo snad za ponížením nemilovaného bratra? Budeme věřit, že to druhé ne, bylo by to nekřesťanské. Cesta to byla trnitá. V roce 2017 ve sněmovních volbách neuspěl, v roce 2018 do senátu také neprošel. Ani v roce 2019 se do europarlamentu nedostal, ale trpělivost růže (a mandáty) přináší, a tak letos na podzim na hřbetu koalice Spolu, ověnčen o něco více než čtyřiadvaceti tisíci preferenčními hlasy dosáhl na poslanecký mandát.

Až potud byl ten příběh o zášti v klanu Okamurů (inu, stává se to velmi často právě v těch nejlepších rodinách) a prostém přiživení se na jménu, které proslavil někdo jiný.

Mainstreamová média zajásala, že dobrý Hayato dostal víc preferenčních hlasů, než jeho nehodný bratr Tomio, a nový poslanec sice ještě nestihl složit poslanecký slib, ale už přátelským médiím stihl poskytnout několik rozhovorů. Ten, který z rodinné historky udělal jiný příběh, poskytl Českému rozhlasu.

Hayato Okamura v něm označil Volný blok a Trikoloru a krajní pravici a navrhl převýchovu jejich voličů. A rovnou následovalo přirovnání k denacifikaci Německa. A šídlo je z pytle venku. Hayato je možná dobrý křesťan, ale špatný demokrat. Ze slov nově zvoleného poslance se ozývá totalita dobrého pastýře, který nenechá odběhnout ovečku ze svého stáda. Hayatu Okamurovi se viditelně plete pravost víry a demokratická pluralita názorů.

Pravost víry je dána božím zjevením a nepochybně může být jen jedna – jen jedno stádo vedené dobrým pastýřem. Pluralitní demokracie je otevřena mnoha názorům - otevírá prostor mnoha stádům a komunikaci mezi nimi. A nezná pastýře. Pokud se objeví pastýř, který vytvoří jedno stádo, skončila demokracie.

Když Hayato Okamura říká, že nad těmi, které nepřímo přirovnal k nacistům, neohrnuje nos a když přijdou, je připraven s nimi diskutovat, staví se do pozice Františka z Assisi, jehož srdce bylo otevřeno všem. Proč mu tu otevřenost srdce nevěřím?

Jako volič, a především jako člen Trikolory jsem velmi pozorně četl program strany, do které jsem vstupoval. Nenašel jsem v něm ani stín něčeho, co by bylo v rozporu s demokracií, ani stín něčeho, co by mohlo vést ke zpochybnění práva některé z menšin, ale také ke zpochybnění práva většiny.

Nevím, jestli Hayato Okamura program Trikolory četl, skoro bych si myslel, že ho nejen nečetl, ale ani zdálky neviděl.

Nevadí, neohrnuji nad Hayatem Okamurou nos. Pokud za mnou přijde, rád vyslechnu, co nalezl v programu Trikolory takového, aby ji zařadil do jedné řady s nacismem. A rád se mu pokusím vysvětlit, že demokracie je demokracií jen tehdy, kdy je prostorem pro mnohost názorů. Ale on nepřijde a obávám se, že kdyby přišel, nepochopí.

„Po ovoci jejich poznáte je“ říká Nový zákon. Poznáme po něm i Hayata Okamuru.