Česko se po dvou letech pravicové vlády stalo baštou levice. To je zřejmě hlavní poselství voleb do krajských zastupitelstev. Výsledky prvního kola senátních voleb navíc opět jako potenciální vítěze označují ČSSD.

V české politice proběhla další koncentrace moci. Výrazným způsobem dohráli na politické scéně tak zvaní nezávislí a jejich různé mutace. Pokud nezávislí kandidáti uspěli, tak jen velice okrajově a pod jiným maskováním, jako skupiny starostů. Z hlediska stran na celostátní úrovni existují podle výsledků krajských voleb pouze tři, které mají skutečně celostátní působnost. Na levici jsou to socialisté a komunisté a na pravici pouze ODS.

ODS po čtyřech letech vlády v krajích odchází ve všech krajích do opozice. Komunisté spolu se socialisty mají ve všech krajích dostatečný počet mandátů k tomu, aby mohli vládnout spolu. Tento model se pravděpodobně uplatní v převážné většině českých krajů. Je velkou otázkou, zda i v krajích, které umožní vznik jiných koalic, zejména ČSSD a KDU-ČSL, bude tato nekomunistická krajská vláda životaschopná. Potenciální partneři socialistů v těchto vládách si budou muset takovou spolupráci velmi dobře rozmyslet. V českých krajích se totiž může opakovat scénář z posledního roku vlády Paroubka, který sice formálně vládl s lidovci a unionisty, všechny důležité zákony před volbami roku 2006 ale prosadil s KSČM. Vzhledem k tomu, že stejná situace je dnes ve všech krajích, mohou se krajské rady s účastí lidovců či „nezávislých“ starostů stát jen stafáží pro ČSSD, která si stejně všechna pro ně důležitá rozhodnutí na krajské úrovni prosadí s komunisty. Lze tedy stoprocentně očekávat, že s působením lidovců v krajských radách budou socialisté ochotni souhlasit, budou si ale klást takové požadavky, že to ohrozí fungování lidovců ve vládě.

Důvodů porážky ODS v krajských volbách je několik. Nejvíce se na neúspěchu ODS podepsala rozhádanost v nejvyšších patrech ODS. To, co předváděli tak zvaní rebelové v ODS na čele s poslancem Tlustým, přesáhlo meze únosnosti a trpělivosti řady voličů ODS. Poslanec Tlustý se spolu se svými politickými přáteli profiloval jako odpůrce vládní hospodářské politiky. Bylo to vidět nejen na nevybíravé kritice ministra financí Kalouska, ale i na nápadu na snížení spotřební daně u nafty a benzínu. Tlustý tak kopíroval nápady ČSSD. Naposledy se takto vůči vládě Tlustý vymezil i v případě pojištění vkladů, kde opět více než nadbíhal požadavkům socialistů na stoprocentní státní záruky za všechny vklady. Svým způsobem tak do volební kampaně zasáhla i vlna zestátňování bank v USA i západní Evropě.

Zdravotnictví, vlastně jediné vládní ministerstvo realizující skutečnou reformu s cílem zamezit zneužívání zdravotní péče a upřednostnit jeho fungování ve prospěch vážně nemocných, se stalo základem celostátní agitace socialistů i komunistů. Zde vložila Paroubkova ČSSD tolik politického kapitálu, že nyní po absolutním vítězství levice musí kraje ony sliby socialistů platit. Že to bude zase z daní nás všech, a také voličů ČSSD a KSČM, je detail, kterým se socialisté příliš nezabývají. Protože realizace takového opatření znamená faktickou úřednickou potíž s vytvořením krajských systémů sledování těchto poplatků a jejich vracení plátcům, je velmi pravděpodobné, že se socialisté pokusí na celostátní úrovni vrátit do hry úplné zrušení poplatků. Tentokrát se mi zdá velmi pravděpodobné, že se k socialistům a komunistům přidají i Hovorka, „rebelky“ zelených, „rebelové“ ODS. Budou si tak chtít připravit vhodnou půdu pro svůj budoucí politický život mimo své původní partaje s vírou, že jejich pomoc bude oceněna a odměněna výhodnou trafikou ve státní správě po případném vítězství levice v dalších celostátních volbách.

Díky výsledku voleb je zásadně ohrožena ratifikace smlouvy o umístění amerického radaru v Brdech i naše další účast na misích NATO v boji proti mezinárodnímu terorismu. ČSSD opět vložila příliš svého politického kapitálu do odmítání smlouvy o radaru i o naší účasti v zahraničních misích NATO, že prakticky nemůže couvnout. Vlastně může, ale to by mělo zcela devastující účinek na její výsledek v dalších volbách.

O to větší význam znamená pro českou pravici udržení Senátu. Je zřejmé, že v nadcházejících dvou letech nejisté vlády, hrozby předčasných voleb a velmi pravděpodobné účasti KSČM na případné levicové vládě, je Senát onou důležitou pojistkou v případě, že by se český parlament dostal pod nadvládu socialistů a komunistů. Komunisté už jsou opět v postavení relevantní a vážené politické strany. Prolhali se svou minulostí, pro veřejnost mají „liberálního“ poslance Dolejše. Své kostlivce ve skříni mají pod kontrolou. Budou se i u nás znovu přepisovat učebnice dějepisu tak, jak se to nyní děje v Rusku? To je poněkud děsivá představa.

Pokud vláda ustojí hlasování o nedůvěře, které socialisté připravili na středu před druhým kolem senátních voleb, právě jeho výsledek rozhodne definitivně o budoucnosti současného vedení ODS. Jasná porážka ODS i v druhém kole senátních voleb by měla zcela jistě zásadní dopad na kongres ODS v prosinci. Spolu s ekonomickými analytiky si můžeme jen povzdechnout, že nejlepší roky pro reformy byly v Česku promarněny. V případě návratu levice k moci žádné skutečné reformy nehrozí, pouze vyšší daně a další růst deficitu pod záminkou celosvětové finanční krize a hrozby světové recese. To už bývalý ministr financí Sobotka dokázal, že to umí a těší se na to, až zase státní kase pustí žilou.