Prezident Klaus se vyjádřil tak, že neodsuzuje počínání Kalouska, který po „úkroku tam udělal úkrok jinam“. Vinen je podle Klause především volební výsledek. S tímto eufemistickým hodnocením Kalouska a celé povolební situace z prezidentových úst zásadně nesouhlasím.

Politika je často chápána jako umění možného. Politici v této situaci mají za úkol maximalizovat své postavení. Jejich postavení je dáno volebním výsledkem demokratických, tedy svobodných, voleb. Potud je všechno jasné. Do těchto úvah pak ale nutně vstupují prostředky, kterých bylo použito pro dosažení volebního výsledku. Politika se nedělá ve vzduchoprázdnu, k určitému výsledku voleb přispěla stanoviska politiků před volbami. Jestliže Paroubek svou předvolební strategii založil na tom, že je ochoten vytvořit menšinovou vládu s podporou komunistů, všichni, kteří pro Paroubka hlasovali, s tím počítali. Tento Paroubkův postoj svými hlasy Paroubkovi schválili. Jestliže Kalousek před volbami prohlašoval, že v žádném případě KDU-ČSL nepůjde do vlády, která by se musela opírat o hlasy komunistů, dali voliči hlas právě tomuto postoji. Tento postoj pak Kalousek mnohokrát při povolebních vyjednáváních potvrdil, takže jeho obrácení s cílem „zabránit vygumování malých stran“ je obyčejný podraz. Podraz především na jeho voliče. Relativizovat tento podraz, jak činí prezident Klaus, staví samotného prezidenta do nezáviděníhodné role. Naznačuje snad pan prezident, že by on v případě, kdyby byl v pozici Kalouska, jednal stejně?

Klaus našel dostatek důstojnosti tehdy, když Paroubek ve svém památném povolebním projevu zpochybnil výsledek voleb. Jeho reakce byla nejen politicky správná, ale i lidsky pochopitelná. Další měsíce přinesly pouze a jenom důkazy o tom, že Paroubek není schopen akceptovat plně výsledek voleb a že používá lstivost jako samozřejmý prostředek své politiky. Paroubek jako jediný z politiků měnil svá stanoviska naprosto diametrálně, a to i během dnů či hodin. Všichni, kdo s ním jednají, o tom vědí. Kalousek se tak dobrovolně a s plným vědomím tohoto stavu vydal Paroubkovi na milost a nemilost. Ačkoliv dobře věděl, co o něm osobně Paroubek mnohokrát řekl, zachoval se jako Paroubek. KDU-ČSL však naštěstí pro českou společnost projevila větší pud sebezáchovy než Kalousek a jeho politiku razantně odmítla.

Často se česká politika zcela zatracuje a zejména různí „rádobypolitologové“ mluví o potřebě její kultivace. Když se však politik jako Kalousek dopustí evidentního podrazu, ti samí „politologové“ přicházejí s tím, že došlo „k zásadnímu průlomu“, že volby patem neskončily a tento Kalouskův čin obhajují. To je možné v podstatě pouze proto, že většina českých politologů je levicové orientace a okatěji nebo méně okatě levici nadržují. Pád Kalouska z pozice předsedy KDU-ČSL je dle mého názoru cestou ke kultivaci politiky. I v politice prostě musí platit alespoň elementární pravidla slušnosti, protože by z ní jinak zcela vymizela předvídatelnost. To, jak dnes Paroubek „mává“ sociální demokracií, je zatím problémem jedné strany. Bylo by velmi smutné, kdyby se tyto praktiky staly normou i ve všech dalších stranách. Z takového vývoje mám obavy, a proto vyjádření prezidenta Klause k veletoči Kalouska považuji za chybu.