Nový šéf nestačí. Je třeba rozbít molocha VZP

Všeobecná zdravotní pojišťovna zažila včera očekávané a také předem ohlášené personální zemětřesení. Odstoupili ředitel a předseda správní rady.

Ta vzápětí zvolila jejich avizované nástupce, oba z ministerstva zdravotnictví.

Pád Pavla Horáka z čela Všeobecné zdravotní pojišťovny se čekal již dlouho. Zrovna tak se spekulovalo o výměně šéfa dozorčí rady Marka Šnajdra, který Horáka, byť s nijak velkou láskou, držel u kormidla. Záměry ministra Leoše Hegera v největší zdravotní pojišťovně tak nakonec umožnila až poražená rebelie v ODS. Je však otázka, nakolik je konečný výsledek v souladu s Hegerovými představami a nakolik jde o politickou dohodu, jejímž cílem je především udržení vlivu Marka Šnajdra ve VZP.

To, že se výkonným šéfem VZP nestal Hegerem prosazovaný náměstek Petr Nosek, ale vrchní ředitel pro ekonomiku ministerstva zdravotnictví Zdeněk Kabátek, bývalý podřízený Marka Šnajdra, tyto dohady jen posiluje. Nosek se stal předsedou správní rady. O tom, že odchod tří rebelů ODS ze Sněmovny musel být podmíněn nějakou dohodou, která garantuje všem třem posty a vliv, se dá těžko pochybovat. A až bude jasná cena, která udržela Nečasovu vládu u moci, nebude to asi pro premiéra příliš příjemné. Popularitu mu to jistě nezvedne.

IZIP končí, ale potřebujeme nový

Nicméně nesuďme lidi, dokud se nepředstaví konkrétními skutky. Pozitivní je skutečnost, že na oba posty nastupují lidé s vysokou kvalifikací v oboru, a nikoli přímočaří političtí nominanti. Generální ředitel Horák musel odejít především proto, že je velmi silně spojován s projektem elektronických zdravotních knížek IZIP a jejich údajně předraženou cenou.

Podivné okolnosti a účast politiků ODS na projektu IZIP otřásly jistě spravedlivě důvěrou v člověka, který projekt posvětil a dlouho držel nad vodou. Jenže o nutnosti elektronizace zdravotnictví není pochyb. Také nový generální ředitel bude muset něčím IZIP nahradit. A bude muset udělat to, co by mimochodem i z IZIP udělalo úspěšný projekt - zavést povinnost lékařů zaznamenávat údaje o pacientech do elektronické dokumentace. Jak to udělá, kdo dostane zakázku a za jakých okolností a kolik to bude stát, jistě neunikne pozornosti médií ani veřejnosti.

Ale po pravdě řečeno klíčový problém VZP a potažmo všech zdravotních pojišťoven není samotná elektronizace, byť její důsledky mohou být velmi pozoruhodné. Efektivitu financování zdravotní péče musí daleko více ovlivnit to, co má v rukou ministerstvo zdravotnictví a vládní koalice se svou stojedničkou ve Sněmovně.

Přestože tato vláda ve zdravotnictví provedla již řadu podstatných změn a další a politicky velmi citlivá redukce nemocničních lůžek je na spadnutí, na to nejdůležitější stále čekáme.

Transformaci se nevyhneme

A tím je zásadní změna postavení zdravotních pojišťoven v celém systému zdravotnictví a jejich motivace poskytovat svým klientům tu nejlepší péči za nejlepší peníze. A to není vůbec banální věc. Je skutečností, že VZP platí nemocnicím mnohem více za jejich výkony než menší zaměstnanecké pojišťovny. Kdo něco ví o podnikání a byznysu, musí nad tímto stavem nevěřícně kroutit hlavou.

Dominantní hráč s dvoutřetinovým podílem na trhu musí vždy a všude platit svým dodavatelům nejméně, protože jsou na něm závislí, a ceny si prostě diktuje. Ve zdravotnictví, přestože se zde vesele podniká a vlastně vždy podnikalo, tahle normální podnikatelská logika nefunguje.

Všeobecná zdravotní pojišťovna prostě pořád ještě, zjednodušeně řečeno, platí tolik, kolik nemocnice potřebují, bez ohledu na jejich schopnost a ochotu chovat se efektivně a nerozkrádat peníze pojištěnců. Tento stav musí skončit.

A nezáleží to ani tak na novém šéfovi, který se musí pohybovat v existujícím legislativním prostředí, ale na ministru zdravotnictví a na tom, co dokáže prosadit ve vládě a v parlamentu.

Potřebujeme konkurenci

Najít systém, kdy pojišťovny v zájmu klienta sice hlídají cenu, ale přitom se zároveň snaží dosáhnout té nejkvalitnější dostupné péče, není jednoduché a ve světě existuje řada různě úspěšných systémů. V České republice jeden připravil před pár lety tehdejší ministr Tomáš Julínek, který je dodnes pro část veřejnosti - coby autor poplatků u lékaře - nejproklínanějším ministrem.

Chtěl, aby zdravotní pojišťovny byly standardními akciovými společnostmi, což v českém socialistickém prostředí i s pravostředovou vládou neprošlo a ani nyní neprojde. Proto jde Heger trochu jinou cestou k stejnému cíli.

Až k němu nakonec opravdu, ku prospěchu pacientů i plátců pojistného, dojde, bude stát před problémem - co s VZP? Protože v žádném systému postaveném na skutečné konkurenci pojišťoven nemůže fungovat tak dominantní hráč. A začne již dříve vedená diskuse o jejím dělení.

Ale to bude každopádně řešit až příští vláda a možná i jiný generální ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny.

MfD, 27.11.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO