Přestože zůstal v prvním kole prezidentské volby za vítězným Milošem Zemanem o víc než 12 % pozadu, v táboře Jiřího Drahoše už se začíná slavit.

Zřejmě si tu někdo pouhým aritmetickým úkonem sečetl všechny hlasy ostatních anti-Zemanů, kteří až na výjimky slibují verbálně podpořit ve 2. kole právě Drahoše.

To však mohou být chybné počty. Nezapočítávají několik skutečností, které mohou lecčemus nastavit jinou optiku.

Předně: Zeman dostal v 1. kole o tři čtvrtě milionu hlasů víc než v roce 2013, kdy se došplhal jen na necelých 25 %, zatímco letos to bylo 38,5 %. Znamená to, že svým výkonem mandátu přesvědčil zřetelně víc voličů než před jeho započetím.

Další otazník spočívá v úvaze, zda šli opravdu všichni Zemanovi voliči k urnám. Byla slyšet i teze, že řada z nich věřila v nepochybné vítězství stávajícího prezidenta, takže se prostě neobtěžovali přijít volit. Pokud se tyto voliče podaří Zemanovi zaktivizovat, může to opět početní výsledek do jisté míry ovlivnit.

A konečně třetí a podstatná věc je tato: ne každý, kdo nechce Zemana, zároveň přesvědčeně chce Drahoše. Voliči Hilšera, Horáčka či Topolánka se rekrutovali pravděpodobně z jiných sociálních kategorií než ti Drahošovi (k nimž nejblíže měli nejspíš voliči Fischerovi).

Společné ti všichni měli asi opravdu jediné: touhu porazit Zemana. Ale jejich názory na věcná témata byly namnoze různé – od migrace přes inkluzi ve vzdělávání po míru eurounijní orientace.

Drahošovi se tak může snadno stát to, co Karlu Schwarzenbergovi před pěti lety: že prostě samotný antizemanismus nebude stačit a řada voličů prostě zůstane doma. I v roce 2013 byla volební účast ve 2. kole nižší a to byli možná ti voliči, kteří nakonec chyběli knížeti.

Každopádně není zdaleka o ničem rozhodnuto.