Nadcházející volby mohou přinést zásadní změny do stranického systému České republiky v podobě, v jaké fungoval od roku 1996. Za své zřejmě vezme dosavadní systém dvou silných stran coby hegemonů pravice a levice, ke kterým se do koalice mohou přidat menší dva subjekty ve sněmovně, přičemž celý systém byl blokovaný nulovým koaličním potenciálem komunistů. Změny se začaly projevovat již v roce 2010 a ve volbách v roce 2013 (mimochodem prvních volbách do dolní komory parlamentu v lichém roce) mohou být dokonány. Sněmovna může být výrazně pestřejší, než doposud.

Větší počet subjektů ve sněmovně by zvýšil různé možnosti koalic. Přestože se důležité strany před volbami několika potenciálních partnerů zřekly, protože si chtěly zachovat přízeň voličů, po volbách může být vše jinak. Opodstatnění změny postoje se ve formě "potřeby vládní stability" po čase najde. Teprve v případě patového výsledku a dlouhodobě zablokované situace by bylo možné očekávat předčasné volby, což se nyní jeví jako nepravděpodobné.

Komunisté již pro sociální demokracii mohou sehrát roli faktického koaličního partnera (byť krytého "pouhou" smlouvou o tolerování vlády), pokud by mandáty ČSSD a KSČM vytvořily většinu. Tolerance vlády sociálních demokratů ze strany komunistů by pak byla členskou základnou obou stran akceptována. Pokud by sociální demokraté vytvořili vládu s KSČM anebo s ANO, KDU-ČSL, Stranou zelených či SPOZ či jinou stranou odlišnou od ODS a TOP 09, jednalo by se o úplnou alternaci vlády oproti té předchozí.

To by bylo ve stranickém systému ČR také novinkou. Když nebudou počítány úřednické vlády a vlády bez důvěry, tak na Klausovy vlády sice v roce 1998 navázala vláda ČSSD, ale tolerovaná ODS výměnou za funkce. Ve Špidlově vládě pokračovali sociální demokraté po boku lidovců a unionistů, přičemž lidovci pak přešli do Topolánkovy trojkoalice pod vedením ODS a se SZ. A v roce 2010 se ODS podařilo obhájit vítězství na pravici. Pokud se tedy do nové vlády nedostane ODS nebo TOP 09 (o LIDEM na kandidátce Strany soukromníků nemá valný smysl uvažovat), dojde k úplnému přetrhání kontinuity.

Ukáže se, zda se do budoucna bude Česká republika podobat systému slovenskému, kde se při každých volbách objevují různé rychle vznikající subjekty s mecenáši v zádech, které jsou schopny oslovit určité voličské skupiny. Nicméně ANO či Úsvit, zvláště pokud budou v parlamentní opozici, nemusí naplnit roli "druhých véček". Vyloučen ovšem není ani návrat předchozímu stranickému uspořádání, protože elektorát nových subjektů není ukotvený. Vše nyní mají v rukou voliči, politologové mohou vyčkávat na výsledky…