aneb Apendix české bezpečnostní politiky

Ústředním tématem uplynulých dní je nově vzniklé Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra. Většina kritiky směřující proti jeho existenci opakuje dva argumenty, které jsou zásadní.

Předně: pokud by toto centrum mělo skutečně monitorovat a nějakým způsobem dokonce pomáhat preventovat připravované teroristické akce, muselo by nutně disponovat tajnými zpravodajskými informacemi. Těmi však z podstaty disponovat nemůže, a tak jeho zjištění nutně budou v této věci méně než polovičatá, a tedy vlastně bezcenná.

Od toho máme právě zpravodajské služby, aby zjišťovaly možná nebezpečí a činily proti nim příslušné kroky. Aby jejich práci suploval sbor amatérů, nadto nedostatečně vybavených informacemi a kompetencemi, je nemyslitelné. A druhý směr kritiky atakuje tvrzení centra, že chce komunikovat příslušné obsahy, tedy varování před oněmi tzv. hybridními hrozbami, vůči veřejnosti.

Jak správně podotkl na portálu Ihned Michal Valášek, od toho, aby komunikovala s veřejností, tu máme vládu a obecně politické elity, jejichž hlavní prací přece má být vysvětlovat občanům jednotlivé aspekty společných záležitostí, tedy včetně těch ohrožujících. Vytvoření centra na ministerstvu vnitra se tedy jeví jako výraz neschopnosti politiků konat to, co mají, a proto si na to staví nový úřad.

Oba argumenty jsou přesné a směřují do černého. Přidám však ještě jeden jiný pohled na věc. Všimněme si totiž faktoru času. Kdy bylo centrum spuštěno a v jaké vnitropolitické i mezinárodní situaci. Na první pohled se nabízí dvojí vysvětlení toho, proč pro vznik centra byl vybrán právě tento termín. Zjevně je to totiž krok poněkud sebevražedný.

Otevření centra se setkalo s poměrně masovou negativní odezvou veřejnosti a svému hlavnímu strůjci, ministru Chovancovi, určitě na popularitě nepřidalo. Vztaženo na celou jeho stranu, otevření tohoto „ministerstva pravdy“, jak centrum mezitím pohotově začali nazývat novináři, může totiž v důsledku poškodit šance ČSSD v letošních parlamentních volbách.

Socialisté vytvořili velmi snadný terč, do něhož se mohou trefovat všichni – opozice od komunistů po ODS či Tomia Okamuru, až po koaliční ANO. Ti všichni budou vědět, že záporný postoj jim u voličů vynese body. Zvláštní je, že jediný, kdo centrum poměrně vítá, je opoziční TOP 09. Že by právě s ní chtěla ČSSD počítat do budoucí koaliční spolupráce? To se nejeví nejen politicky pravděpodobným, ale ani početně možným.

Znamená to tedy zřejmě, že centrum bylo spuštěno jako reakce širšího kontextu, v návaznosti na obdobné aktivity provozované v centrále Evropské unie, na aktuální proměny geopolitických souvislostí, zejména brexit, a ještě více na zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA a jeho prohlášením, že nechce v Rusku vidět nepřítele, ale partnera.

To se do té míry liší od dosavadní geopolitické doktríny předchozího prezidenta Obamy a jeho evropských spojenců, že to nutně musí v těch všech vyvolávat obavu: Jestliže jsme dosud stavěli svou agitaci na protiruském půdorysu, nemůže se nám tento půdorys najednou rozplynout pod rukama? Proto také šéfka centra Eva Romancovová už v prosinci mluvila o tom, že víceméně hlavní činností centra bude sledování aktivit ruské, případně čínské propagandy. To by bylo vysvětlení.

Opakuji vysvětlení, nikoli zdůvodnění. Centrum je podle všeho apendixem české bezpečnostní politiky a návratem zpět, kamsi k praxi studené války a boje s vnějším i vnitřním nepřítelem. A to rozhodně naší politice nepřidává na důvěryhodnosti a propast mezi ní a občany to opět spíše prohlubuje, než aby ji, což je čím dál zřetelněji nezbytné, zacelovala.