V pátek a v sobotu, tedy 1. a 2. března 2013, se objevily další tajemné detaily kolem stále zpochybňované amnestie Václava Klause z 1. ledna 2013 a amnestie začíná fungovat jako tajemná šifra.

V pátek vyšlo najevo, že na Úřadu vlády neexistuje v podatelně žádný zápis, že tam byla amnestie doručena. A v sobotu v Právu prezident Klaus prohlásil, že autorem amnestie je on sám. Připomeňme, že problém této amnestie je spojen s jejím druhým článkem, kvůli kterému jsou amnestovaní aktéři asi osmnácti velkých korupčních kauz, v nichž se škoda pohybuje od 300 milionů do 1,75 miliardy korun. Celkem bude podle tohoto článku zastaveno asi sto až sto padesát trestních řízení. Bohužel, v řadě případů se budou poškození už těžko domáhat náhrady škod, zatímco na zloděje se budeme muset dívat jako na lidi netrestané. Poškození tedy utrpí újmu podruhé.

Nové skutečnosti ale přinášejí do této kauzy ještě jiné otázky, a sice jestli "amnestie není spíš příkladem ústavní slabosti či dokonce zbabělosti předsedy vlády, který nejenže o svém podpisu nezpraví vládu, ale ani se neví, kde a za jakých okolností amnestii kontrasignoval", napsal v Lidových novinách profesor ústavní filozofie v Cardiffu Jiří Přibáň.

Advokátka Hana Marvanová zase prohlásila pro aktualne.cz, že tím byl porušen zákon, cituji: "Pro platnost je klíčová otázka, kdy to pan premiér podepsal." Premiér to odmítá sdělit s tím, že amnestie se připravuje v utajeném režimu. To je sice pravda, ale už byla zveřejněna a nic by utajení nemělo podléhat. "Podle zákona o archivnictví a spisové službě musí být u každého úředního dokumentu, i když je utajovaný, evidováno, kdy ho orgán obdržel, co s ním bylo činěno, komu byl předán, musí dostat příslušnou identifikaci doručení," dodala Marvanová. A pan Stadler, vedoucí tiskového oddělení Úřadu vlády, říká, že žádný takový dokument na jeho úřadu nikdy nebyl, proto nemohl mít logicky číslo jednací.

Stejně zvláštní je však tvrzení prezidenta, že autorem amnestie je on sám, když je právě on dle Ústavy České republiky neodpovědný. Proto se doposud vždy amnestie připravovaly v součinnosti s ministerstvem spravedlnosti a amnestie musela být projednána na vládě, protože ta rozhoduje vždy ve sboru, což se tentokrát nestalo. Z toho logicky vyplývá, že odpovědnost za nepovedenou amnestii nese předseda vlády Petr Nečas a za nedodržování Ústavy ze strany prezidenta Klause i předešlé vlády, tedy exekutiva, která nedokázala tuto odpovědnost unést a prezidenta donutit k tomu, aby podepsal včas Lisabonskou smlouvu, aby respektoval rozsudek soudu a jmenoval soudního čekatele či doplnil Ústavní soud, jak to prezidentovi ukládá Ústava.

Přibáň se proto ptá: "Proč prezidentovi nikdo například nepřipomněl, že rozpočet jeho úřadu určuje vláda odpovědná parlamentu a že jeho vůle rozhodně nestojí nad vůlí demokraticky zvoleného zákonodárce a vlády?"

Jak z uvedeného vyplývá, demokracie jako způsob vlády je tu tak nová a vztah Nečase ke Klausovi tak otcovsky blízký, že se premiér ani vláda nedokáží vzepřít proti prezidentským obstrukcím, chybí jim vlastní vůle i k prosazení závěrů parlamentu a soudů. Klaus se chová, jako kdyby seděl na Hradě z Boží milosti jako králové a zapomíná na to, že suverénem dle naší Ústavy je lid.

Klaus sice v tomto týdnu na Hradě končí, ale postoj Ústavního soudu k amnestii, kterou bude projednávat, bude důležitý i pro následující vládu i pro celou společnost. Bohužel podobný otcovský vztah k budoucímu prezidentovi pociťují i někteří sociální demokraté a neschopnost prosazovat vůli demokraticky zvolených zákonodárců a vlády proti neodpovědnému prezidentovi může pokračovat. Pak bychom měli nakročeno ještě blíže k autokracii. Tím směrem ukazují i ty skutečnosti, že Miloš Zeman odmítá sdělit veřejnosti, co dělá jeho žena, a ani financování jeho prezidentské kampaně není doposud zcela transparentní.