Ne protekční dítě, ale talentovaný a cílevědomý policista

Když tak poslouchám tu snůšku pomluv, lží a polopravd o novém policejním prezidentovi plk. Mgr. Martinu Červíčkovi, totiž že je protekčním dítětem bývalého ministra vnitra Langera, žabákem či rychlokvaškou, je mi z toho smutno. Nevím, zda je zatím neznalost věci či zlý úmysl, každopádně to však jsou vyjádření osob, které Červíčka neznají. Nabízím opačný pohled. Nikoli domněnky, ale fakta.

Znám Martina Červíčka od začátku jeho policejní kariéry, kdy počátkem devadesátých let jako mladý, talentovaný policista začínal na Okresním ředitelství PČR Náchod. Po absolvování policejní školy zde prošel všemi základními funkcemi pochůzkáře, později zpracovatele na základních útvarech. Nešlo si nevšimnout jeho zájmu o policejní práci a schopnosti učit se nové věci. Proto se také již ve svých 24 letech stal zástupcem vedoucího obvodního oddělení cizinecké policie. O dva roky později už byl vedoucím obvodního oddělení policie. Ve svých 28 letech se po výběrovém řízení stal vedoucím Služby cizinecké policie OŘ PČR Náchod.

Mezitím si dálkovým studiem na Policejní akademii ČR doplnil vzdělání ve stupni Bc. Poté absolvoval stáž na Službě kriminální policie OŘ Náchod. Po reorganizaci cizinecké policie nastaly problémy na tehdy největším útvaru Cizinecké policie, konkrétně na hraničním přechodu v Náchodě. Útvar měl v té době cca 75 policistů, devastovaly ho špatné mezilidské vztahy, a proto i výsledky činnosti útvaru byly mizerné. Po příchodu Martina Červíčka se útvar rychle začal měnit k lepšímu. Zcela nepochybně za tím byly Červíčkovy lidské, profesní a manažerské schopnosti. V té době si také dálkovým studiem na Univerzitě Hradec Králové doplnil vzdělání na magisterský stupeň. Následně absolvoval výběrové řízení a stal se velitelem Služby kriminální policie na Okresním ředitelství Náchod.

Do nejvyšších policejních funkcí Martina Červíčka nepřivedl Ivan Langer, nýbrž já, a to v době, kdy jsem přechodně působil na Policejním prezidiu ČR. To já jsem tehdejšího policejního prezidenta gen. Mgr. Oldřicha Martinů upozornil na tohoto úspěšného policistu a doporučil jsem mu využít jeho schopností na té nejvyšší úrovni. Červíček úspěšně absolvoval výběrové řízení a stal se ředitelem Služby dopravní policie PČR. Do práce vnesl nové moderní manažerské přístupy a prosadil radikální změny k lepšímu, které kontrastovaly s tehdejší užívanou praxí.

Musím rovněž vyvrátit další mýtus a nepravdu, totiž že Ivan Langer Červíčka protekčně a bez výběrového řízení posadil do funkce ředitele policie hlavního města Prahy. Ne, on tam šel legálně na žádost, ve stejné hodnosti a tarifní třídě. Proč? Protože předtím prokázal své schopnosti a dovednosti. Do příchodu na policejní prezidium Martin Červíček ministra vnitra Langera osobně vůbec neznal.

Po nástupu do zmíněné funkce nastalo v Praze zděšení, jaký že to mladý venkovan tam přišel dělat pořádek. Praha je pro zvládnutí řízení chodu, dosahování výsledků a zvládnutí náročných mezilidských vztahů snad nejnáročnějším krajským ředitelstvím. Červíček se ale opět prokázal jako mimořádný talent. Myslím, že na jeho cit pro situaci vzpomínají pražští policisté jen a jen v dobrém.

Další vývoj Červíčkovy policejní kariéry je díky médiím dostatečně znám. Začátkem roku 2011 se přihlásil do výběrového řízení na funkci policejního prezidenta po odstoupivším gen. Mgr. Oldřichovi Martinů. Dalšími uchazeči byli plk. Mgr. Lessy a plk. JUDr. Vorálek. Průběh tohoto tolikrát kritizovaného a zpochybňovaného výběrového řízení nechci hodnotit. Výsledkem každopádně bylo, že nový policejní prezident Petr Lessy Červíčka následně ustanovil do funkce náměstka SKPV a v první fázi dokonce jako svého statutárního zástupce. Události posledních dnů už jsou dostatečně známy. Po odvolání Petra Lessyho nabídl ministr vnitra, tak jak to stanoví zákon, funkci policejního prezidenta jednomu z jeho náměstků. Rozhodl se pro Červíčka.

Považuji to za tu nejlepší možnou volbu. A říkám to s hlubokou znalostí věci. Po těch více než dvaceti letech, co Martina Červíčka znám, jsem si jistý, že i tuto roli úspěšně zvládne a přesvědčí tak nejen policejní, ale hlavně občanskou veřejnost, že to byla správná volba.

Tedy žádný žabák, rychlokvaška či protekční dítě, nýbrž talentovaný a cílevědomý člověk. A hlavně dobrý policajt. Je na čtenáři, aby si celkový úsudek udělal sám.

Autor je ředitelem pro řízení lidských zdrojů PČR Pardubický kraj (dříve PČR Východní Čechy).