Nechci s Tomášem Haasem neustále polemizovat, ale zdá se mi, že se debata o komunálních koalicích dostává zejména jeho článkem Je to standardní? někam zcela jinam, než jsou problémy spojené s komunálními kaolicemi na které poukazoval svým dvojčlánkem Příběhy velkých i menších měst I. a II. (zde a zde).

Zanášet všeobecné teorie o vzniku koalic do diskuze na konkrétní téma koalic ODS a ČSSD ve velkých městech České republiky a dále ji znepřehlednit tématem stavu ODS (se zvláštním přihlédnutím na stav ODS v Praze) je kontraproduktivní a nijak zmiňovanou diskuzi neposunuje kupředu.

Myslím, že věc je poměrně jednoduchá a nemusí se obsáhle vysvětlovat. Ano, „...povolební koalice... ...jsou všude na světě řešením, které je východiskem z nouze, vznikají tehdy, kdy výsledek voleb nedovolí složit jednobarevnou vládu. I tehdy ale jsou složeny alespoň v komplementárních barevných odstínech...“

Jasné jako facka, jen to má dva háčky – tím prvním je, že předpokladem vzniku jednobarevné vlády je většinový systém (podmínka nutná, nikoliv však dostačující, a ano, samozřejmě vím, že i v poměrném systému se tak může teoreticky stát). Většinový systém u nás ani na celostátní, ani na komunální úrovni bohužel není.

Druhým háčkem je, že se tyto věty týkají především opravdové vlády, nikoliv koalic na komunální úrovni. Jaké jsou třeba komplementární barevné odstíny Nezávislých pro Horní Dolní, Sdružení pro obec, SOS, M.O.R.? Ano, správná odpověď je jako u lidovců – jakoukoliv barvu si budete zrovna přát! (Jako perličku uvádím ve svém posledním článku zmiňovaný všeobecně známý případ koalice v Novém Jičíně, kde složení radniční vlády ČSSD, SNK-ED a KSČM umožnili dva zastupitelé zvolení za TOP 09. Nikdo se ovšem nepozastavuje nad tím, že členy koalice jsou zastupitelé SNK-ED je jejich komplementární barva tmavě nebo světle červená?).

Vzhledem k tomu, že na celostátní úrovni v Poslanecké sněmovně zatím nikdy nedošlo k velké koalici dvou protichůdných stran, považuji veškeré zdůrazňování toho, jak má teoreticky vypadat „sexy koalice“, za zavádějící a zbytečné. Poslední dva pokusy o spojení „nekomplementárních barev“ – vstup US-DEU do Špidlovy vlády v roce 2002 a Kalouskův pokus o vytvoření vlády s Paroubkem za podpory komunistů - za příklad velké koalice nelze asi považovat.

Na rozdíl od vládní úrovně to na té komunální funguje poněkud jinak. Primární ideové a celostátní principy jsou zde rozostřenější a vliv těch jiných, například osobních zkušeností s případným potencionálním partnerem se zvětšuje.

„...Je pravda, že do určité míry to tak funguje všude, ale jen u nás se to stalo základem systému...“

Ne, není to základem systému, je to jen přirozený stav. Nemám rád tu větu o nelevicovo-nepravicovém chodníku, ale na radnicích se opravdu nerozhoduje o výši daní, ani o důchodech, ani o národní obraně.

Na jednom z prvních povolebních jednání s lídry ODS na kandidátkách brněnských městských částí bylo zajímavé sledovat „reporty“ jednotlivých lídrů:

„...U nás se snažíme jednat s TOPkou a oranžovými, protože oba lídry znám a jsou to lidé, s nimiž si čtyřletou spolupráci dovedu představit, na rozdíl od lidovců... ...U nás naopak to složíme asi s lidovcama, máme s nimi u nás dobré zkušenosti a socany nechceme v žádném případě...“

Tak nějak podobně to probíhalo. Nikdo nepřipomínal, že musíme někde TOPku, lidovce nebo sociální demokraty „gumovat“ z nějakých ideových důvodů. A pozor, na rozdíl od celostátní a krajské úrovně ve směru k městu Brnu, nikdo se jim do skládání místních koalic z celoměstské úrovně nesnažil kecat (a ani nikdo následně za složenou koalici nikoho neodvolával z městských podniků pro ztrátu důvěry.

www.angle.cz