Další ministr zdravotnictví, předtím ministr dopravy, jen pokračoval v nekompetentnosti řízení. Domnívám se, že ministerstvo dopravy na jeho odstoupení i vydělalo. Není třeba dále rozebírat práci dalších ministrů již za vlády sociální demokracie. Výsledky jsou nyní zcela jasně patrné, a to tak, že se jimi zabývá celá společnost. Lze jen konstatovat, že zatím poslední ministryně, dr. Emmerová, patřila k nejkompetentnějším ministrům zdravotnictví. Byla však posazena do zcela jasně zdevastovaných podmínek. Prostor pro řízení tohoto resortu měla velice zúžen. Řada odborníků očekávala, že zdravotnictví pod jejím vedením rozkvete. Podmínky k práci na ministerstvu jsou však skutečně zoufalé. Ministerstvo za uplynulá léta ztratilo veškerou kontrolu. Zákon 20 byl v některých svých paragrafech vypracován skutečně velmi dobře (i nekomunistickými lékaři z odborných společností). Jeho smetení jako celku pak zrušilo jakákoli pravidla a odpovědnosti. Samozřejmě ku prospěchu vlády příštích neschopných nebo všehoschopných.

Premiér odvolal ministryni a dosadil do funkce muže, o jehož ambicích nejsou pochyby, který vyvolává v lékařské společnosti jen hluboké rozpaky a v lékařských kruzích je představitelem Lékařské komory, která se svým povinným členstvím stala jen příjemcem povinných členských příspěvků. Komora, která by měla být základem ručení odbornosti, členství v které by mělo být ctí, se stala jen vykonavatelem administrativních výkonů, institucí pro omílání často nesmyslných stížností, které vyřešit ani nelze a proces jejich řešení nic nepřináší, a místem předávání plaket a různých jiných vyznamenání. Zbývá do stanov dostat kladení věnců…

Jestliže již nyní prohlašuje pan náměstek MUDr. Rath, že ustanoví komise, které budou zkoumat, které nemocnice jsou dobré a které méně dobré či některé špatné, pak skutečně hrozí úplný rozvrat v mezilidských lékařských vztazích, které již dnes jsou hluboce narušeny a jakákoli vzájemná solidarita je jen proklamačním trikem. Proti posuzování kvality péče samozřejmě nic nenamítám. Otázkou jsou však kritéria a vykonavatelé takového posuzování - a to vždy ale v našich dnešních podmínkách obzvláště. Pokud se pan náměstek zaštiťuje tvrzením, že komise budou tvořit odborníci odborných společností, pak nejdříve musí být určena veřejně (!!!) pravidla, dle kterých se bude zkoumat. Pokud chce dále MUDr. Rath tvrdit, že v rámci ministerstva nepracují žádní odborníci, je takové tvrzení pana náměstka i dosti odvážné. Je to projev skutečné neúcty k činnosti řady pracovníků. Bude nutné zkoumat, v jakých podmínkách jednotlivé nemocnice pracují. A protože komise ze zákona nebudou mít pravomoci o čemkoli rozhodnout, pak kdo bude rozhodovat? Ministr, celá vláda, senát či parlament? Protože jen takové široké fórum nelze žádnými penězi zkorumpovat. Podplatit lze některé, ale senát, parlament, vládu… na to nikdo v této zemi nemá. Je přitom zřejmé, že žádný z uvedených sborů se diskutovanou věcí detailně - nemocnici po nemocnici - zabývat nebude (a bylo by to velmi zvláštní). Zároveň platí, že v našich podmínkách budou takové komise spolu s těmi, kteří tedy fakticky rozhodovat budou, prostředím zcela jasně korupčním.

Snaha o rázné zásahy do zdravotnictví, které nový náměstek předkládá, jen opět prokazují jeho naprostou nekompetentnost tento resort vést. Prezident by se neměl schovávat za jeho souběžné vedení ČLK a ministerstva a měl by zcela jasně říci, že člověka bez kompetence i bez dlouhodobých praktických zkušeností - navíc ve funkci, která je v našich podmínkách bez odpovědnosti, protože bude v nejhorším jen o odvolán - odmítá.

Závěrem lze říci, že vytýčená cesta povede jen k další devastaci zdravotnictví, úplnému rozpadu vzájemných lékařských vztahů, přičemž hlavním důsledkem bude zhoršení péče o zdraví občanů.

Základy pro novou cestu jsou jen dva:

1. Přesně analyzovat všechny dosavadní neúspěchy, nikoli hledat viníky. Viníkem je celá společnost, jestliže svými volenými představiteli dovede zdravotnictví až k těmto koncům.

2. Vytvořit pravidla pro funkci veřejné správy s přesnými kontrolními mechanismy a zpětnými vazbami mimo jiné tak, aby se omezila možnost korupce na minimum. To je samozřejmě otázka širší; zdravotnictví je jen jednou, byť velmi důležitou oblastí, která volá po takovém přístupu. Jak je z praxe zřejmé, rozlousknutí problému "kdo hlídá hlídače?" je velmi komplikované, případ od případu jiné, ale řešení vždy existuje.

Jiná cesta není.

V Praze dne 2. listopadu 2005

MUDr. Jan Fořt
(autor je předseda Konzervativní strany)