Odolal jsem pokušení komentovat Otázky Václava Moravce ze dne 1. června 2014, neboť prezidentovo vystoupení bylo skvělé. Neměl bych na něm co hanět a podjatí čtenáři by mě plísnili za anální lezectví.

Jenže skvělý dojem smazal hned jeho projev na oslavě 20 let od založení Nejvyššího státního zastupitelství. Byla to honosná akce, na které prokázali svou přítomností úctu ke státnímu zastupitelství přední představitelé státu v neobvykle vysoké koncentraci. Vrozená zlomyslnost mě nutí přemýšlet, zda lze hledat příčinnou souvislost mezi jejich účastí a prolomením hráze nedotknutelnosti politiků, načatým zahájením trestního stíhání bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové a pořádně rozjetým zatčením poslanců-"trafikantů", Jany Nagyové-Nečasové a obviněním Petra Nečase.

Sebeobranná téze politizujícího advokátního koncipienta Jiřího Pospíšila o trestněprávní nedotknutelnosti politických rozhodnutí zřejmě přestává platit a i mezi významnými představiteli vládní koalice jsou tací, kteří mají ve své minulosti skutky, jež by se mohly stát předmětem zkoumání nástroji trestního práva. Strach ohrožených nachází odezvu v "pivních debatách" lidu i docela vážně míněných mediálních vystoupeních. Podle nich na Ivo Ištvana a s ním i na některé další státní zástupce čeká nejméně posmrtné mučení v pekle a netrpělivci by je rádi viděli ještě za života aspoň na Mírově.

Není příjemné žít v nedýchatelné smíšené atmosféře složené ze strachu a nenávisti, která teď obklopuje některé státní zástupce. Prezidentovo ocenění jejich zásluh, a to jak v obecné rovině, tak i s vyzdvižením zvlášť zasloužilých jedinců, přišlo ve správný čas a pro státní zástupce je jistě účinným morálním povzbuzením.

Mělo ovšem vadu na kráse v jeho úvahách o zákonu o státním zastupitelství. Prezident jimi podal důkaz platnosti přísloví "starého psa novým kouskům nenaučíš". Během své politické dráhy opakovaně dokázal, že věcem justice a vynucování práva nerozumí. Ve vysočinském ústraní se nepřerodil a je to dál starý známý Miloš Zeman, který se v této problematice odjakživa pohybuje s elegancí slona, tančícího v porcelánu.

Jeho médii citované výroky jsou prvotřídním bonmotem. Vyslovil se, že "paní (Lenka) Bradáčová a pan (Ivo) Ištvan (vrchní státní zástupci v Praze a Olomouci) odvedli poctivý kus práce. Reagovat na to zrušením jejich institucí mně připadá poněkud nepatřičné." Pokračoval oceněním Pavla Zemana, který podle něj udělal na svém místě tolik práce, kolik nedokázali udělat jeho předchůdci.

Částečně sdílím prezidentův názor na jeho oblíbence. Přesto mi připadá legrační, když v souvislosti s uznáním jejich kvalit se staví proti rušení vrchních státních zastupitelství. Hlavními věrozvěsty tohoto záměru jsou totiž právě Pavel Zeman a Lenka Bradáčová. Pochybuji, že jsou Miloši Zemanovi vděční za tuto jeho nevyžádanou škodlivou podporu.

Mezi prezidentem zmíněnými klade odpor snad pouze Ivo Ištvan. Příčiny jeho nechuti neznám, ale mohou spočívat v tom, že o jeho budoucnosti po zániku jeho úřadu se zatím nemluví, zatímco o Lence Bradáčové se s jistotou hovoří jako o budoucí šéfce protikorupčního státního zastupitelství. Ostatně pro něj je olomoucké vrchní státní zastupitelství příjemným pracovištěm: počtem pracovníků je proti pražskému úřadu poloviční a jeho vedoucí nemá své podřízené denně "na krku" na centralizovaném pracovišti, ale rozptýlené po třech služebnách v různých koutech Moravy. Nepochybuji ale o tom, že Ivo Ištvan neskončí po zrušení vrchních státních zastupitelství jako řadový státní zástupce někde na zapadlém okrese.

Je navíc trapné, když se politik se zkušenostmi Miloše Zemana z působení ve státní správě a s jeho zjevnou způsobilostí k logickému uvažování pustí do úvah o vytváření organizační a řídící struktury úřadu, šité na míru jakkoli zdatnému vedoucímu. Systémy organizace a řízení se přece tvoří podle hlediska účelnosti tak, aby standardně fungovaly nezávisle na typu jejich nejvyššího šéfa (samozřejmě vybaveného přiměřeným osobnostním kvalitám).

Vrchní státní zastupitelství nevznikla z potřeby vybudování účelné organizační a řídící struktury, ale jako důsledek nekoncepčnosti a kompromisnictví vedení resortu spravedlnosti po rozpadu federace: aby se nemuseli prokurátoři republikové generální prokuratury stěhovat do Brna na Nejvyšší státní zastupitelství nebo se rozejít kamkoli po českých krajích, přemalovali jim ceduli na vratech. Kvůli symetrii pak později vzniklo také Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Někteří pamětníci ale tvrdí, že skutečným důvodem pro vznik vrchních státních zastupitelství byl záměr ztížit účelné řízení soustavy: vrchní státní zastupitelství jsou překážkou účinného řízení soustavy nejvyšším státním zástupcem, která částečně vtiskuje nejvyššímu státnímu zastupitelství povahu apendixu.

Pokud se díky prezidentově postoji nepodaří prosadit záměr na zrušení vrchních státních zastupitelství, zůstaneme díky němu raritou mezi evropskými státy.

Miloš Zeman chtěl pronést moudro, ale vyšel z toho bonmot, a to ne zrovna nejchytřejší, spíše dunící…