Příběh zákona o státním zastupitelství začíná být veselejší. Nejdříve nebyl žádný, když původní návrh stáhla z Poslanecké sněmovny exministryně Marie Benešová, pak připravilo ministerstvo další návrh, jenž musel být stažen kvůli tvrdé kritice na semináři konaném v Poslanecké sněmovně a najednou zde máme návrhy hned dva.

Dne 30. března 2015 oznámil ministr spravedlnosti Robert Pelikán, že práce na návrhu nového zákona o státním zastupitelství pokročily natolik, že jej může pustit do meziresortního připomínkového řízení. Opozdil se sice o rovných deset dní za poslankyní Olgou Havlovou, která podala poslanecký návrh téhož zákona již 20. března 2015, ale i tak je to úspěch, protože původní úkol, daný bývalé paní ministryni, jej zavazoval předložit návrh vládě do 30. dubna 2015. Pokud někdo bude chtít v tomto vývoji vidět důkaz o vhodnosti jmenování mladého ministra jako o cestě k zrychlení legislativního procesu, jevově může mít pravdu. Nemyslím ale, že Roberta Pelikána hnala malicherná ctižádost překonat rychlostí svou předchůdkyni. Věci jsou hotové tehdy, kdy uzrají, a jejich zrání se nedá příliš uspěchat.

Poslanecký návrh je dostupný na internetových stránkách Poslanecké sněmovny. O přesné podobě ministerského návrhu není zatím mnoho známo. Z ministrova televizního vystoupení víme, že od semináře v Poslanecké sněmovně z 14. listopadu 2014, na němž byl tehdejší ministerský návrh vystaven neúprosné kritice, se zdravý rozum prosadil a ministerstvo přistoupilo na zrušení vrchních státních zastupitelství. Celkem zbytečně ujistil veřejnost, že ministerstvo nebude mít přístup do „živých“ kauz, neboť tuto možnost mu nedávala ani současná právní úprava a neprosazovala ji ani odmítnutá ministerská předloha. Podrobnější informaci uveřejnilo ministerstvo na svých internetových stránkách, též ČTK přinesla orientační informaci .

Z dostupných informací je zřejmé, že ministerský i poslanecký návrh vycházejí ze stejných zásad jako stažený sněmovní tisk 1054/0 z r. 2013, takže by mezi nimi neměly být nesmiřitelné rozpory. Veřejnost a hlavně zákonodárci by si měli bedlivě všimnout toho, jak velký důraz je v kterém návrhu kladen na zkvalitňování sboru státních zástupců a vynucování odpovědnosti za jejich práci.

Ministr si ale nemusí dělat starosti. Stát patří parlamentním stranám (aspoň si to strany myslí) a návrhem podaným opoziční poslankyní se nebude nikdo vážně zabývat. Viděli jsme to, když se v Poslanecké sněmovně bezprostředně po přijetí zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi objevila ve Sněmovně novela zákona, která krátila finanční náhrady církvím a zabraňovala vyprazdňování ucelených uměleckých sbírek: protože ji předložila „špinavá véčka“, vládní strany se sjednotily s opozicí a nepustily ji k projednání. Od té doby politici na pokračování předstírají zájem o nápravu škodlivých důsledků přijetí zákona.

Totéž patrně potká poslanecký návrh. Určitě jej někdo opatří mediální nálepkou zjevného nesmyslu a bude „vymalováno“. Nasvědčuje tomu např. způsob, jakým o poslaneckém návrhu referuje Robert Malecký na serveru Česká justice Nestačilo mu zesměšnit jej označením za „lidovou tvořivost“, ale vyzvedl nesmyslnost návrhu Olgy Havlové, která prý zřizuje „speciály“ při krajských státních zastupitelstvích. Pokud by paní poslankyně něco takového navrhovala, byla by to velká nehoráznost. Ale v návrhu nic takového není: stejně jako v ministerském návrhu počítá s jedním „speciálem“, podřízeným Nejvyššímu státnímu zastupitelství stejně jako krajská státní zastupitelství. Ale když něco napíše Česká justice, musí to být pravda, od ní názor převezmou další média, od nich poslanci a na návrh se zapomene, i když není vyloučeno, že převzetí některých jeho prvků by sice nepotěšilo státní zástupce, ale prospělo by občanům.