Pavel Suchánek coby předseda sněmovního rozpočtového výboru příliš známý není. To už si jeho jméno spíše spojíme s golfovým výletem do Dubaje, který nedávno pomáhal zařizovat čelným byznysmenům. Nyní ale známost - nikoli však popularita - poslance Suchánka bezesporu stoupne. Veřejně totiž navrhl, aby do budoucna tuzemští zákonodárci pobírali hrubý měsíční plat ve výši dvou set třiceti tisíc korun. Tento superplat by zahrnoval veškeré části příjmu, které si teď poslanci nárokují ve formě všemožných náhrad, namátkou za pronájmy kanceláří, cestovné nebo telefony.

Na jedné straně se jedná o odvážný krok, jenž může zpřehlednit finanční situaci členů parlamentu. Zároveň se roztřídí výkonní tahouni, kteří získané prostředky rozdělí na asistenty či expertízy, od vezoucích se šibalů, co prachy shrábnou do rodinné kasičky a v regionu si nezřídí ani oficiální pracoviště. Jen se při znalosti české povahy a otupělosti voličů bojím, aby se nám zde za hospodského brblání a tichého přihlížení domovských partají nerozmnožili majitelé luxusních vozů s kmotrovskými espézetkami, kteří se budou vyhýbat veřejným aktivitám, ale o to více se věnovat požitkářství, zábavě nebo třeba rychlovzdělávání pro majetné. Víte vůbec, kolik musí stát takový vysokoškolský titul, neřkuli doktorát?

Na straně druhé se však podivuji nad otrlostí poslance Suchánka a jeho kolegů, kteří si neuvědomují, jak by lidé uvítali, že jim jdou jejich volení zástupci v utahování opasků příkladem. Dokud není překračována jistá míra, voliči respektují, že demokratický systém něco stojí. Může se ovšem stát, že za onou dvou set tisícovou hranicí nás čeká volání buď po snížení počtu poslanců, či dokonce po novém společenském a politickém uspořádání, dejme tomu opírajícím se o demokracii přímou. Být na místě zákonodárců, nedráždil bych hada populismu bosou nohou. Pokud není pouhým výmyslem tvrzení vládní většiny, že jde do tuhého a veřejné finance třou bídu s nouzí, předpokládal bych od poslance Suchánka naopak návrh na přiměřené provázání platů politiků s průměrnou mzdou v zemi. Nebo by mohli dostávat plat jako ve svém posledním normálním zaměstnání. Také tady by ale vyvstal zádrhel. Superguru Bárta by určitě co nevidět začal nabízet bezúročné půjčky i mimo vlastní véčkařský klub. A privatizace politické moci v České republice by byla zdárně zakončena.

Ať se dívám, jak se dívám, nemám dojem, že by změnám na výplatních páskách poslanců a senátorů přála doba…

Psáno pro ČRo1