Moskva hájí Koněva, ale hlavně svou verzi dějin

Leckdo si možná pomyslí, že rozmazávat spor o pomník maršála Koněva v pražských Dejvicích je zbytečné. Socha zůstane stát. Žádná relevantní politická síla ji ničit nechce. A protesty Moskvy vyšumí. Tak proč o tom psát? Důvody tu jsou. V jejich centru však nestojí samotný pomník, ale čtvrteční otevřený dopis velvyslanců Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Ázerbájdžánu a Arménie, který radnici Prahy 6 vyčítá „pokus o přepsání dějin“.

Kdyby hrozilo zničení či přesunutí pomníku, jeho obraně ze strany Moskvy a jejích spojenců by se nikdo soudný nedivil. Maršál Koněv ztělesňuje zásluhy Rudé armády na porážce nacismu i osvobození Československa. Proto by se odstranění pomníku skutečně dalo vykládat jako přepsání dějin. Ale jak už bylo řečeno, nic z toho nehrozilo a nehrozí. „Hrozí“ jen to, že radnice Prahy 6 chce informační tabulí u pomníku připomenout i pozdější neblahé činy maršála – to, že krvavě potlačil maďarské povstání v roce 1956, to, že za jeho působení v Berlíně se v roce 1961 stavěla zeď, i to, že zajistil zpravodajský průzkum před invazí do Československa v roce 1968. Právě proti těmto informacím protestuje Moskva.

Politici jako Miloš Zeman či Václav Klaus rádi zdůrazňují, že se dnešní Rusko často zaměňuje se Sovětským svazem. Že přece jde o zcela jiné státy. Na tom postřehu něco je. Ale působil by věrohodněji, kdyby se neodehrávaly takové akce, jako byl čtvrteční otevřený dopis pěti ambasadorů (nebo jako byla v únoru 2014 v Bratislavě účast ruského velvyslance na pohřbu Vasila Biľaka). Pokud Moskva nehájí samotnou existenci Koněvova pomníku, ale nedotknutelnost své verze dějin, pokud jí vadí i takový interpretační detail, jako je životopisná tabule u pomníku, pak sledujeme ryzí ukázku sovětského uvažování. Je to uvažování, které tlakem vymáhá vděčnost za osvobození a odmítá jakoukoliv odchylku od Moskvou kanonizované verze dějin. Pamatujme si to.

LN, 6.1.2018