Není to tak dávno, co poslanci ČSSD spolu s komunisty s velkým humbukem prohlasovali novelu církevního zákona. Byl kolem toho docela rozruch. Na jedné straně představitelé církví, především té katolické, hodně nahlas protestovali a lidovci dokonce podali ústavní stížnost. Na straně druhé si tehdejší ministr kultury Pavel Dostál, ministr za ČSSD, zákon velmi pochvaloval a pokládal ho za jeden ze svých největších úspěchů v ministerské funkci.

Pak Dostál zemřel a nahradil ho Vítězslav Jandák. Od schválení novely církevního zákona uplynulo jen pár měsíců a od ministra kultury, ministra za ČSSD, pro změnu slyšíme: novela církevního zákona je špatná, zákon je třeba změnit, s církvemi je nutné vést dialog atd.

Není účelem této glosy soudit, na straně kterého z ministrů kultury za ČSSD je pravda, koneckonců každý z nich má (měl) právo na svůj osobní názor. Zaráží jiná věc. Ministr není soukromá osoba, reprezentuje politickou stranu, která jej nominovala, a je vázán jejím politickým programem. Tento program svým hlasováním vytvářejí i poslanci za danou stranu. Co si máme o politice této strany a konzistentnosti jejích názorů myslet, když v rozmezí několika týdnů provádí takovéhle názorové veletoče?

Pokud je to tak, jak říká Jandák, jak je možné, že poslanci ČSSD nedávno hromadně podpořili názor zcela opačný? A obráceně, měl-li podle nich pravdu Dostál – a zřejmě ano, vždyť to přece stvrdili svým hlasováním –, nepřipadají si dotyční zákonodárci jako páté kolo u vozu, když jako oficiální stranický, respektive ministerský názor nyní zaznívá pravý opak? Možná je to ale ještě jinak: dotyčným nevadí být pátým kolem u vozu, hlavně že se vezou.

14. 2. 2006, www.petrstepanek.cz