Několik mých přátel ze Slovenska se na Facebooku stalo fanoušky skupiny "Mám radost z dneška. Chvíle, kdy Fico skončí, je zase o den blíž". Má zatím přes sto členů, ale prý budou přibývat. Když jsem o tom s jedním známým mluvil, řekl, že si my v Česku ani neuvědomujeme, jaké je to štěstí mít sympatického premiéra.

Ano, má pravdu! Jan Fischer přesně takový je. A taky inteligentní, věcný a důstojný. Drží slovo, nehraje nepochopitelné hry, neobklopuje se podivnými poradci. Není divu, že je podle výzkumů nejoblíbenějším politikem. Má to jen jednu chybu. On politikem není (ani být nechce) a my si ho nezvolili.

Je to docela smutný paradox, přesně dvacet let poté, co v Evropě padl komunismus. Jedním z hesel, která se tehdy vylepovala po Praze, byl bonmot "Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží". Je to přesné. My jsme si Fischera nezvolili, tedy si ho nezasloužíme. Je jen dočasným opravářem rozbité české politiky. Najali ho ti, které jsme si sice zvolili, ale kteří vládnout nebyli schopni.

V těch událostech před dvaceti lety byly od jistého momentu nejsilnějším požadavkem svobodné volby. Jejich konání jsme brali jako definitivní dokonání převratu a změnu poměrů. Příští volby (budou se v Česku konat přesně po dvaceti letech po těch prvních svobodných) budou naopak znamenat konec vlády oblíbeného a schopného Fichera.

V této logice je ukryta největší hrozba dnešní na hlavu postavené situace. Mnoha lidem může totiž vnuknout falešné přesvědčení, že volby jsou jen nepříjemnou komplikací, která ke korytům vrátí nepříjemné Paroubky, Topolánky a bůhvíkoho ještě.

Není to tak. Volby jsou svátkem demokracie a symbolem naší svobody. Jen to bychom si měli z té doby před dvaceti lety připomenout. Kdybych chtěl založit nějakou skupinu, bude se jmenovat "Jsem rád, že každé ráno jsme o den blíž ke dni, kdy přestane vládnout schopný a oblíbený Fischer".

(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.