Moje prateta Marie Horáková z Pardubic se asi obrací v hrobě spolu s desítkami milionů dalších, které komunistické režimy povraždily po celém glóbu. Tedy abych to uvedl na pravou míru - moji tetičku komunisté vlastně nezavraždili. Jenom ji odsoudili k smrti a potom ji omilostnili a poslali za mříže na doživotí. Asi za 15 let ji propustili. Strýce v Pavlovic zavřeli do uranových dolů, jednoho dědečka okradli o celoživotní úspory, druhého dědečka vyhodili z práce po okupaci v roce 1968 atd… Stovky, ne-li tisíce mrtvých, statisíce zničených lidských osudů, a to jenom v Československu…

A přesto, že je to dobře známé, tak se velebné hlavy Unie rozplývaly nad sochou velikána (5 metrů je nějaký velikán) Karla Marxe od čínských komunistů ve městu Trevíru. Už jenom když napíšu tuhle větu, je mi z ní divně. Ale když si k tomu přidám, že ti soudruzi jsou v nejvyšších pozicích EU, je mi na zvracení. Ano, samozřejmě mám na mysli v první řadě pana Junckera, který je zažraným (neo)marxistou už dávno, ale nepokrytě to ukázal až nyní. Mám toho doopravdy DOST!

Bývaly doby, kdy jsem projekt EU vnímal velice pozitivně. Jenže jsem racionální člověk a čím víc vidím a čím více vím, tak kvůli lidem jako je Juncker už nedokážu vnímat projekt EU jako pozitivní. Politici jako Junker nebo uplakaná madam Mogherini jsou tím neodpudivějším, co EU vyprodukovala. Kvůli nim odešla Británie, kvůli nim odcházejí tisíce židů do Izraele, kde se cítí bezpečněji než tady. A ti, kteří jsou za to přímo zodpovědní, adorují Marxe v Trevíru, místo aby chodili kanály. Je pro mne nepřekonatelně za čarou, aby moji představitelé v EU velebili rasistu, antisemitu a základního ideologa vražedného komunismu. A ještě to činili při vztyčování čínsko-komunistické sochy.

Volby do europarlamentu se rychle blíží a v nich se definitivně rozhodne o osudu EU. Dopadnou-li nevábně, pak se nadále budu nejen vyjadřovat nelibě na adresu Unie, ale začnu aktivně působit ve směru jejího rozkladu. Doufejme však, že nejen volby do Evropského parlamentu, ale i další národní volby postupně smetou tuto neomarxistickou bandu. Je nepochybné, že se leccos nadějného děje napříč celým Západem. A doufejme, že nejde o poslední vzepětí před smrtí, ale naopak o ozdravný proces, který dovolí znovu se nadechnout. Musíme otočit doprava a stavět opět něco smysluplného bez reliktů komunistického marxistického nevolnictví. Pak by moje prateta Marie snad mohla přestat v hrobě rotovat jako dynamo.