V září se předvolební kampaň rozjede naplno a v říjnu voliči rozhodnou, kdo zasedne v poslanecké sněmovně. Stávající sněmovna nechá za sebou dluh sto sedmdesáti neprojednaných návrhů zákonů. To je ještě dobré, protože na začátku to vypadalo na dvojnásobek. Sto sedmdesát zákonů padne pod stůl. Co si bez nich počneme? Abychom nedopadli jako ve Švejkovi, vzpomenete na tu pasáž o vojácích bez disciplíny, na vizi Karlova náměstí a na každém stromě sedí jeden voják bez disciplíny? Jen si to představte, Karlák a na každém stromě sedí bezradný občan, kterému upřeli sto sedmdesát zákonů!

No, střízlivě uváženo, my se bez těch sto sedmdesáti zákonů nějak protlučeme a nepochybujme, že příští sněmovna to rozjede naplno a bude zase nových zákonů jako jarního kvítí. Tuhle jsem viděl hezkou fotku. Byla na ní police se svázanými ročníky sbírky zákonů, na hřbetě vždycky napsáno, kdy byly zákony schváleny. Čím čerstvější datum, tím to bylo objemnější. Parlament je továrna na zákony, to je jedna z jeho hlavních funkcí. Lidi se mě ptají, jestli na mě některý politik zostra vlítnul, když pořád píšu o politice. Někdy jo, ale jednou to bylo fakt zostra.

Napsal jsem fejeton o tom, že by poslancování měla být čestná neplacená funkce a že by se poslanci měli scházet jen občas. Sešli by se v takovém případě, kdy by bylo naprosto a jednoznačně jasné, že je potřeba nějaký zákon přijmout nebo ten stávající pozměnit. To nastala bouře na moji hlavu! Hájil jsem se, že to byl jen takový veselý fejeton pro legraci. No jo, pro legraci, ale co kdyby se to ujalo a lidi by to vzali vážně?

Pro klid váš a pro klid poslanců dlužno jednoznačně a autoritativně prohlásit, že něco podobného nehrozí a nikdy hrozit nebude. Má to mnoho důvodů a chce se citovat rčení o rybníku, který si kapři nevypustí. Ale jsou i jiné důvody. Jistě jste taky narazili na to, že něco nějak nejde a vysvětlení zní: není na to legislativa. Může být a může se konat jen to, na co je zákon a pokud není, dlužno ho stvořit. Kolik jich už máme? Tuhle se na to ptali odborníka v rádiu. Zjevně zaskočený odpověděl. Tři sta tisíc? Možná milion.

Tuším, že blíže pravdě bude druhý údaj. Neberte to tak, že tu snad naříkám. Věci jsou takové, jaké jsou, a zmiňuju se o nich jen proto, abyste věděli, do čeho jdete, když přemýšlíte, koho volit. A když nepůjdete, zase se nic nestane - ony se ty zákony nějak samy narodí, jako blechy v srsti toulavého psa.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

Neff.cz