Zatímco předchozí články hledaly odpovědi na otázky, pro koho jsou volby do Evropského parlamentu extra důležité a proč jde SPOLU spolu, tento text se věnuje standardní otázce, jak to dopadne, a přidává bližší pohled na efekty kroužkování s trochou „hlubokých lidských příběhů“ pro volební odlehčení.

O co se hraje

Na předpovídání výsledků tu jsou profesionálové, ale v eurovolbách se zápolí pouze o 21 mandátů v jednom volebním obvodu, což je snadněji sledovatelné a spočítatelné i pro laika, jako jsem já. Při zběžném zprůměrování relevantních průzkumů to vypadá v zásadě na plichtu mezi vládními a nevládními stranami, když oba voličské bloky si pravděpodobně sáhnou na 10-11 mandátů, přičemž lepší šanci má nepřekvapivě ten nevládní. V rámci vlády proti sobě stojí SPOLU na jedné straně a Piráti se STAN (ale již nikoli jako Pirátostan) na druhé. Zde je větší pravděpodobnost přelivů mezi jednotlivými voličskými bloky a tedy poměr sil potenciálně více proměnlivý. Nicméně opět vychází na obou stranách ve vyrovnaném (a napínavém) rozmezí 5-6 mandátů, s větší šancí na 6 pro pirátsko-stanistický blok, který se dokáže dovedně stylizovat do pozice „vnitrovládní opozice“ (viz Rakušanovy proslulé „hovory z šatny“).

Pak to začíná být zajímavější, protože mezi Piráty a STAN existuje značné pnutí už od voleb 2021 (viz proslulý „kroužkovací masakr“), které neutiší ani případná remíza 3 : 3. Obě strany si nárokují navržení českého kandidáta do Evropské komise, na čemž stanisté dokonce postavili svou marketingovou strategii opřeni o neúspěšnou prezidentskou kandidátku Nerudovou. Takže klíčový bude nejen relativní poměr získaných hlasů, ale i jejich absolutní množství. Stanisté totiž deklarovali, že méně než 10 procent budou považovat za neúspěch. To by mohlo zlomit ambice „Prezidentuše“ (pozn.: Propagátorem tohoto láskyplného termínu je už od ledna 2023 Jan Zahradil, její deklarovaný volič z prezidentské volby.), avšak je otázkou, zda by to znamenalo upřednostnění kandidáta Pirátské strany, jímž je člen dosavadní proslulé europoslanecké triády – Marcel Kolaja), nebo by STAN svedl neúspěch na Nerudovou a vytáhl jiného kandidáta (například současný ministr Síkela). Nebo zda by byl navržen někdo úplně jiný, což by však bylo o něco méně děsivé, pokud by SPOLU nečekaně zvládlo lepší výsledek než Piráti a STAN dohromady.

V nevládním bloku tu máme ANO (6-8 mandátů), SPD (2-3), pak komunistické „Stačilo! koalice Komunistické strany Čech a Moravy, Spojených demokratů-Sdružení nezávislých, České strany národně sociální“ (0-2) a „PŘÍSAHA a MOTORISTÉ“ (0-1), kde můžeme pozorovat pěknou hru s nulovým součtem. Větší úspěch ANO a SPD bude stát na likvidaci šancí menších subjektů. A naopak. Pokud uspěje šlachtovsko-turkovský tým a i „rudá Kačka“, tak Babiš a Okamura spláčou nad výdělkem. Mezi oběma menšími subjekty pak mají lépe našlápnuto komunisté než „policejní motoristé“, což je trochu škoda. Zatímco soudružka Konečná je neochvějně proruská a propalestinská, tak Filip Turek kandiduje primárně proto, aby se mu voliči mohli skládat na vycpání finančního polštáře pro důchod, takže z jeho strany je spíše pravděpodobnější flexibilní anoistické mlžení ve stylu „Podpora Ukrajina a Izraele v zásadě ano, ale co z toho budou mít naši lidi.“

Kouzla kroužkovací

Na rozdíl od voleb do Poslanecké sněmovny má volič v eurovolbách pouze dva preferenční hlasy, což umožňuje menší prostor pro přesuny v rámci kandidátní listiny. Historicky se také ve všech dosavadních českých eurovolbách podařilo pouze šesti zvoleným kandidátům úspěšně „skočit výše“. Nicméně i v aktuálních eurovolbách nabízí kroužkování pár zajímavých příležitostí jak „narušit kruhy“, i když ne ve všech stranách stejně.

Například v ANO jsou kroužky v podstatě k ničemu, protože tam prostě bude zvoleno 6-8 lidí, které vybral Babiš a kteří udělají, co řekne. Dříve se ANO pokoušelo o taktiku „osobnosti jako fíkový list“, což se však neosvědčilo. Předminule se trhnul Telička a z minulé sestavy 6 obsazených křesel celá polovina odmítla s ANO pokračovat. Tedy se pan majitel rozhodl vsadit na prověřené kádry, a proto prvních sedm míst na seznamu kandidátů tvoří současní europoslanci či poslanci PS ČR. To nabízí hezkou ukázku k principu neslučitelnosti funkcí, tj. nemalá část zvolenců za ANO buď nenastoupí do funkce a předá mandát nezvoleným náhradníkům, anebo se vykašle na své místo v Praze a přesune se na lépe honorovanou štaci do Bruselu. Což je asi z hlediska voličů ANO fajn, protože ve volbách stejně z jejich pohledu nejde o zvolení nějakých konkrétních osob, nýbrž jen o snahu potěšit „pana majitele, který stejně všechno zvládne řídit sám“. Jedinou neposlaneckou výjimkou ve zvolitelné skupině je Jana Nagyová, jež si vysloužila trafiku za to, že loajálně podržela šéfa v Čapím hnízdě (a poté, co jí to v 2022 nevyšlo do Senátu).

Pak tu máme spíše zábavné případy, kdy můžeme sledovat, zda na kandidátce „PRO – Jindřicha Rajchla“ si tamní jednička udrží svou pozici, anebo zda na základě nedávného hokejového nadšení se úspěšně vzbouří tamní maskot a „zlatý hoch z Nagana 1998“ a v přímém přenosu změní její název na „Pro Vladimíra Růžičku“. Dalším podobným dramatem je, zda nesmrtelný Miroslav Sládek stále ještě dokáže „poskočit“ z posledního místa (viz níže).

Zajímavější dění může nabídnout „Stačilo!“. Pokud nenaplní maximální očekávání a získá jen jeden mandát, mohlo by se stát, že nebude respektována „vedoucí úloha Strany“ a čelní soudružku přeskočí covidový aktivista Ondřej Dostál. Bylo by jistě zábavné, kdyby po vší té snaze se místo snaživé Kateřiny do Bruselu dostal bývalý člen Pirátů. A stejně tak i v případě nebývalých Pirátů může kroužkování či jeho absence přinést působivé ovoce. Mezi trojici rekordně „progresivních“ stávajících europoslanců Kolaja, Gregorová, Peksa se totiž na třetí místo vmáčkla nebruselská Zuzana Klusová, čímž třetího jmenovaného odsunula až na čtvrté a při standardním výsledku nemandátové místo. A tím odsunutým je Mikuláš „Pelmeně“ Peksa proslulý touhou ničit kapitalismus, navštěvovat ruskou ambasádu a nemilosrdně tepat nepřátele EU z řad „zaostalých“ zemí střední Evropy. Zachrání se předseda Evropské pirátské strany, Mikuláš? Přeskočí „uzurpátorku“ Klusovou? Anebo bude muset obětovat někoho ze svých soudruhů? Samé otázky…

Ještě napínavější akci nabízí SPD. Ta má ve hře 2-3 mandáty, ale jen jednoho europoslance, protože druhý, generál v.v. Hynek Blaško (který příznačně v minulých volbách „poskočil“ z nevolitelného místa) se od SPD trhl kvůli nedostatečné míře „vlastenectví“ a přešel k „Alianci za nezávislost ČR“. Zatímco v jeho případě Okamurovi zjevně vadila jeho kroužkováním podložená aspirace na lídrovskou pozici, nyní předsedovi reálně hrozí, že se stane v jiném obsazení to, kvůli čemu se s generálem rozešel. Tedy SPD této ztrátě nabídlo comeback bývalému předsedovi Svobodných, Petru Machovi, jenž se coby novopečený člen (ve straně od druhé poloviny 2023) obratem stal lídrem SPD pro eurovolby, následovaný stávajícím europoslancem Ivanem Davidem. Ovšem na třetím místě seznamu kandidátů číhá dlouhodobě nespokojená (viz neúspěšné kandidatury v krajských, sněmovních a senátních volbách v letech 2020, 2021 a 2022) předsedkyně Trikolory, Zuzana Majerová, jež je očividně celá natěšená, i v případě dvoumandátového výsledku, zopakovat „Rakušanův kousek“ a nechat se na úkor SPD kroužkováním vyvézt do vytouženého křesla. O nic jiného zjevně nejde, což vyplývá i ze skutečnosti, že další zástupce Trikolory je až na 15. místě. Tedy se může stát, že Tomio Okamura do Bruselu fakticky vyšle zástupce Svobodných a Trikolory, ale ne své vlastní strany.

Alchymie SPOLU

Strany sdružené v koalici SPOLU obhajují 8 mandátů (4 ODS, 2 KDU-ČSL, 2 TOP 09) a pořadí na kandidátce (jejíž složení rozlítilo Miroslava Kalouska) je: ODS 1., 2., 5. a 8., TOP 09 3. a 6., KDU-ČSL 4. a 7. Reálně však, protože tehdy šly do eurovoleb z opozice a nyní jako nejviditelnější vládní subjekt, mají ve hře 5-6 mandátů. Bez kroužkování by to znamenalo 3 pro ODS, 2 TOP 09 a 1 KDU-ČSL, anebo i jen 1 pro TOP 09 v případě celkových 5.

Je vcelku přirozené, že voliči TOP 09 i lidovců, tj. ti, co odolají dětinskému nutkání „Nebudu volit SPOLU, protože je tam Vondra.“, se mohou pokusit změnit tento stav kroužkováním. Postup k tomu je zřejmý – soustředit se na „své“ dva kandidáty z první osmy. Když se jim to povede, může být výsledkem stav: 2 TOP 09, 2 KDU-ČSL a 2 ODS (případně jen 1 ODS v případě celkových 5). Voliči ODS tomuto dosti eurofilnímu výsledku mohou pomoci, pokud spadnou do jedné ze dvou pastí. Buď zaujmou pozici: „Nebudu volit SPOLU, protože je tam Niedermayer/Zdechovský.“, anebo se nechají ukolébat stejně jako Piráti v roce 2021, že mají čelo kandidátky obsazené a tedy se už nemusí o nic starat.

Případně se mohou pokusit s tím něco udělat vlastním kroužkováním. Mají v tom v zásadě dvě možnosti: Defenzivní, kdy zakroužkují kandidáty č. 1 a 2, a budou se snažit, aby výsledek byl 2 ODS, 2 KDU-ČSL a 2 TOP 09, anebo 2 ODS, 2 KDU-ČSL a 1 TOP 09 při pětimandátovém výsledku (jelikož TOP 09 má menší kroužkovací potenciál a větší riziko přesunu k Pirstanu než lidovci). Nebo se mohou pokusit ofenzivně kroužkovat svou dvojici ze zadních míst, což ale s sebou nese riziko, že dojde k sesazení či nezvolení nasazených ODS č. 1 a 2, což by vypadalo podivně a s chutí by bylo rozmáznuto v „progresivních“ médiích, kterým dosavadní působení Alexandra Vondry v Bruselu nedělá mnoho radosti.

Alternativou je vyvážený postup, tj. jeden kroužek defenzivně a jeden ofenzivně. Případně voliči, kteří rádi taktizují a zároveň riskují, se mohou zkusit spolehnout na teorii, že trojice lídrů za jednotlivé strany (tj. č. 1, 3 a 4) dostane dostatek kroužků díky své viditelnosti a nasadí své kroužky mimo tyto pozice, tedy v případě ODS na č. 2 a 5, anebo 5 a 8. A jak to dopadne? Na to je těžká odpověď. KDU-ČSL a TOP 09 mohou svou kroužkovací sílu více koncentrovat než ODS, ale ta naopak může vycházet z většího množství potenciálních voličů. Uvidíme už brzy.

Trocha koření na závěr

Jak už to bývá, eurovolby jsou rejdištěm (nuceně) bývalých politiků či neúspěšných kandidátů. Zvláště v tom vyniká například „zombie klub“ Jiřího Paroubka vystupující pod názvem ČSSD (“Česká suverenita sociální demokracie“). Kromě samotného principála (bývalého premiéra, ministra, poslance i předsedy) má z bývalých také: senátory, poslankyni i náměstkyni. A rusofilní sestavu vylepšují ještě koordinátor z „Ne Základnám“ a papaláš, jenž fakticky zničil Český svaz bojovníků za svobodu. Jediné co Paroubek nemá, je LEV21, kterého slavně založil s Českou stranou národně sociální. Ta však jej opustila a přidala se ke „Stačilo!“, čímž navázala na historicky prověřené blízké vztahy mezi komunisty a nacionálními socialisty.

Paroubkovi však zdatně sekunduje „Sociální demokracie“ (SOCDEM, tj. bývalá ČSSD), kterou vede (taktéž „protizákladnový“) Lubomír Zaorálek. Ten má pod sebou premiéra i ministry (Vladimír Špidla, Michaela Marksová a Jiří Dienstbier) z progresivního křídla bývalé ČSSD, což patrně přispívá ke skutečnosti, že výsledný produkt má ve srovnání se soudružkou Konečnou méně než poloviční preference. K záchraně zkrachovalých sociálních demokratů se však připojily i další subjekty. Jmenujme namátkou třeba „PŘÍSAHA a MOTORISTÉ“, kteří mají na třetím místě bývalého ministra Staňka, patrně aby jeho zemanovskou aurou vyvážili zástupce Institutu Václava Klause na místě čtvrtém. Stranou nezůstává ani „PRO-Jindřicha Rajchla“, které poskytlo nový domov Michalu Haškovi, bývalému hejtmanu za ČSSD (tu původní), trpícímu zvláštním fetišem nechávat se přistihnout při lži v přímém přenosu.

Máme tu i specifickou disciplínu recyklovaných prezidentských kandidátů. Kromě již zmíněné Danuše Nerudové u STAN z roku 2023 tu máme i poněkud uleželejšího Petra Hanniga z roku 2018 za „Alianci za nezávislost ČR“. Vítězem této disciplíny jsou však překvapivě Svobodní, jimž se podařilo pokrýt obě volby a ulovit pány Hynka a Diviše. Kde je však „věčná“ kandidátka Jana Bobošíková? Ta tu není, neboť se asi ještě nezotavila ze svého angažmá ve Volném bloku. Ale roste jí mladá nástupkyně, jež to možná časem také dotáhne i do prezidentské volby. Je to Tereza Hyťhová, která začínala v SPD, stala se poslankyní, ale v 2020 se trhla i s mandátem. V roce 2021 už kandidovala jako mladá hvězda v perspektivní Trikoloře, ale to se nepovedlo ani jí, ani Zuzaně Majerové (jež se pro změnu i s mandátem trhla od ODS do Trikolory, viz výše). A po přitulení Trikolory k SPD v roce 2022 přesídlila do náruče univerzálně recyklujícího „PRO-Jindřicha Rajchla“.

Klony útočí

Významně se rozrostla i kategorie stran majících svůj program shrnutý přímo v názvu, čehož je průkopníkem obligátní Petr Cibulka (“Volte Pravý Blok..atd.“). Kromě rebela Urzy (“Nechceme vaše hlasy“), tu máme ještě tři další strany. Mezi ně patří „LEPŠÍ ŽIVOT PRO LIDI – minimální mzda 70 000 Kč..atd.“ a „Referendum o vstupu ČR do EU v roce 2003 bylo zmanipulováno…“, což je koalice „Švýcarské demokracie“ se subjektem „Strana státu přímé demokracie-Strana práce“, jenž se zjevně pokouší napodobit byznysový úspěch Okamurovy SPD a cestu k tomu vidí v co nejčastějším použití kombinace písmen SP.

Do této skupiny patří i další „podnikatel s vlastenci“ Jindřích Rajchl, který úspěšně porazil svého konkurenta v somrování, Ladislava Vrabela (“Česko na prvním místě!“). Jindřich Rajchl si vůči svým voličům počíná ohleduplněji a program v názvu pojal ve formě jednoduché (a upřímné) instrukce „PRO - Jindřicha Rajchla“ (ta pomlčka tam je patrně z maskovacích důvodů). Navíc má „pro Jindřich“ (aktuální preference kolem dvou procent) ještě další důvod k radosti, pokud je existence parazitních klonů důkazem úspěchu, protože podobně jako Okamura má i on ten svůj, a to „PRO vystoupení z EU“, přičemž součástí tohoto klonu je kromě strany „Moravané“ i strana „Sdružení pro republiku – Republikánská strana Čech Moravy a Slezska“, jenž odkazuje na klasiku z devadesátých let „Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa“ (po vleklé insolvenci rozpuštěnou v 2013) kdysi populárního showmana Miroslava Sládka. Jde však o klamavou reklamu, neboť tento nesmrtelný veterán „vlastenecké“ scény má svou vlastní stranu s dramaticky odlišným názvem „Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa Miroslava Sládka“ a v aktuálních volbách kandiduje v rámci „Aliance za nezávislost ČR“.

Třešničku v této kategorii představuje alternativa k „firemnímu“ ANO Andreje Babiše, a to „ANO ZA LEPŠÍ EU S MIMOZEMŠŤANY (zastavíme drahotu a válku)“, jež je zároveň klonem úspěšného recesistického klonu (a díky výsledku 1,56 procent i příjemce příspěvku na činnost) z roku 2019 – „ANO vytrollíme europarlament“.

Nechť vás provází síla

Z výše uvedeného vyplývá, že volby do Evropského parlamentu nabízí voličům možnost svými hlasy způsobit mnoho radosti i mrzení, od zúčastněných kandidátů (včetně některých velmi exotických) až po instituce EU. Další šance v tomto specifickém ansámblu bude až za pět let, takže by bylo škoda si aktuální příležitost nechat ujít.