Vážený pan
JUDr. Vojtěch Filip

Komunistická strana Čech a Moravy
Politických vězňů 9
111 21 Praha 1

V Praze dne 27. listopadu 2007

Vážený pane předsedo,

předem se omlouvám, že se na Vás obracím touto cestou, tj. formou otevřeného dopisu. Jistě však pochopíte důvody, proč tak činím a budete to vnímat jako šanci nastartovat tolik potřebnou veřejnou diskusi o volbě prezidenta republiky. Předejdeme tím také různým spekulacím médií, která by našim jednáním o podpoře prezidentského kandidáta Jana Švejnara ráda přisoudila i jiný, než tento věcný obsah.

Jistě cítíte stejně jako já, vážený pane předsedo, že volba prezidenta republiky postavila českou levici, tedy KSČM a ČSSD před otázku, zda opět umožní zvolit do čela státu čestného předsedu ODS Václava Klause. Otce kupónové privatizace, projektu, který doslova přivedl na buben stovky podniků a firem, vzal práci desítkám tisíc lidí a umožnil zbohatnout mafiánům a podvodníkům. Člověka, který podepsal tzv. reformu veřejných financí, kterou vláda Mirka Topolánka zvýhodňuje bohaté před chudšími. Člověka, jehož názory jsou výrazně pravicové, který velmi často nerespektuje tradice naší ústavy a kterému nevadí, že prezentace jeho osobních názorů poškozuje pověst naší země v zahraničí.

ČSSD si na tuto otázku již odpověděla a to záporně. V zájmu nezvolení Václava Klause dokonce nepostavila svého stranického kandidáta a dala podporu osobnosti, kterou považuje za schopnou získat širší politickou podporu. Nyní by si měla i KSČM odpovědět na otázku, zda je pro levicovou stranu přijatelné, aby buď přímo svými hlasy či svým postojem umožnila zvolení čestného předsedy ODS prezidentem na dalších pět let. Nejen ČSSD, ale především drtivá většina voličů na tuto odpověď netrpělivě čeká.

V případě zvolení Václava Klause totiž dojde k soustředění prakticky veškeré výkonné moci v rukách pravicových politiků z ODS. Ta již nyní ovládá většinu radnic velkých měst, má až na jednu výjimku všechny hejtmany i primátora Prahy, naprosto ovládla Senát a nyní má i funkci premiéra a prezidenta.

Vzhledem ke krokům, které Topolánkova vláda činí především v sociální oblasti a které tvrdě dopadnou na sociálně slabé a důchodce, je nutné si uvědomit, že Václav Klaus jistě nebude bránit těmto neodpovědným experimentům a půjde vládě ODS na ruku. Levice nemá díky přeběhlíkům, kteří jsou i díky převažující moci ODS koupeni vládní koalicí, šanci zabránit vládě prosazovat některé sociálně devastující kroky na půdě Poslanecké sněmovny. Senát ovládla modrá totalita a dá se tak očekávat, že tato komora bude některé excesy spíše iniciovat, popřípadě upravovat do ještě tvrdší podoby, než aby jim bránila. Senát již dávno není díky převaze ODS pojistkou demokracie, ale je spíše vypadlým jističem, který ohrožuje v některých oblastech úroveň naší demokracie. Pokud by se v této situaci podařilo obsadit prezidentský úřad člověkem, který má na některé kroky vlády odlišný názor a jehož názory jsou bližší v mnoha ohledech levici, pak není třeba zdůrazňovat, jak by to nejen v boji o solidární a sociálně spravedlivou společnost, ale i úrovni naší demokracie pomohlo.

Profesor Jan Švejnar takovým člověkem bezesporu je. Samozřejmě, má mnoho slabých stránek, avšak ty se jeví ve srovnání s Václavem Klausem jako malicherné. V prvé řadě je mezinárodně uznávaným ekonomem, jehož akademické renomé je mnohem vyšší, než renomé Václava Klause. Jako poradce radil či radí úspěšně vládám mnoha zemí jak nastartovat ekonomický růst a jak vybudovat prosperující společnost. Má tedy na rozdíl od Václava Klause, který je spíše teoretikem, mnoho praktických zkušeností a může proto mnohem lépe posuzovat některé kroky vlády. S tím souvisí i jeho široký mezinárodní rozhled a orientace v zahraniční politice, kde by jako prezident velmi často působil. Poslední události okolo ostudné prohry s Chorvatskem o volbu nestálého člena do Rady bezpečnosti OSN, ke které přispěl sebestředný a nediplomatický projev Václava Klause na půdě OSN, kdy popřel názory tisíců vědců, jen odhalily, jak je nutné, aby na Pražském hradě seděl konečně člověk, který tuto funkci bude zastávat i s širším vědomím odpovědnosti, než jen vůči své vlastní pověsti. Navíc je nutné zohlednit i fakt, že zatímco první mandát zastával Václav Klaus s vědomím, že chce být zvolen do funkce ještě jednou, tudíž se dá předpokládat, že se v některých ohledech držel zpět, nyní již se jedná o funkční období poslední. Vzhledem k osobnosti Václava Klause a jeho charakteru je skoro jisté, že v mnoha oblastech výkonu prezidentské funkce dá naplno průchod svým stranickým preferencím, extrémním pravicovým názorům a svému egu.

O profesoru Švejnarovi vypovídá mnohé i to, že zatímco Václav Klaus jako prezident tzv. reformu veřejných financí Topolánkovy vlády podepsal a kritizoval na ní pouze to, že mohla být ještě tvrdší, profesor Švejnar odmítl zvýhodňování bohatých před chudými. Je to logický postoj člověka, který již v minulosti kritizoval Václava Klause za kupónovou privatizaci a varoval před jejími negativními důsledky, které bohužel nastaly.

Václav Klaus se jako prezident choval především jako čestný předseda ODS. Ať již to bylo v době, kdy po Stanislavu Grossovi vyžadoval podpisy poslanců, kteří podpoří jeho vládu (ačkoliv tuto podmínku odpustil Mirkovi Topolánkovi) či v době, kdy prakticky posvětil volební faul ODS v podobě tzv. Kubiceho zprávy, až po jeho odmítnutí pověřit představitele levice při druhém pokusu sestavením vlády.

Nezávidím Vám ani Vaší straně, vážený pane předsedo, tu obrovskou odpovědnost, kterou nyní máte nejen za zvolení či nezvolení Václava Klause prezidentem, ale především za budoucnost milionů voličů této země. Bude-li totiž Václav Klaus zvolen, ovládne ODS všechny klíčové funkce a bude prosazovat program, který je výhodný pouze pro úzkou skupinu nejbohatších. V první fázi se to již ODS podařilo a od ledna všichni uvidíme, jak hořké byly volby v červnu 2006.

Ale máme ještě šanci zabránit tomu nejhoršímu, neboť Topolánkova vláda slibuje pokračování. Zkusme postavit společně modré totalitě hráz a překazit jí její plány. Zatím se jí politika podle hesla "rozděl a panuj" vždy vyplatila. Zkusme se nyní společně, bez ohledu na stranickou legitimaci, zamyslet nad tím, co je pro naše občany lepší volbou.

Vážený pane předsedo, argumenty hovoří jasně. Proto pevně doufám, že nepřeváží jiné důvody.

Ing. Jiří Paroubek
předseda ČSSD

***

Vážený pan
Ing. Jiří Paroubek
předseda ČSSD
Praha

V Praze dne 15. prosince 2007

Vážený pane předsedo,

nebývá zvykem, aby se dva předsedové levicových stran domlouvali přes media prostřednictvím otevřených dopisů. Osobně bych neviděl nic špatného na tom, kdyby ještě před napsáním takového otevřeného dopisu, jste se alespoň pokusil o konstruktivní rozhovor, zvláště jde-li, jak píšete, o tak závažnou věc, jakou volba příštího prezidenta České republiky nesporně je. Nakonec tento dopis jen těžko mohu považovat za odpověď na můj osobní dopis, který jsem Vám nedávno adresoval

Čtu-li Váš dopis pozorně, pak se nemohu ubránit pocitu, že je ve skutečnosti ultimátem pro naši stranu. "Buď se připojíte k našemu návrhu, anebo jste zradili". "Máte odpovědnost k neusnesení" - tak mi to sdělujete. Nemohu se smířit s tím, že Váš dopis je napsán tónem, ve kterém nás poučujete, co máme dělat. To není nic jiného než diktát. Oznamujete mi, že ČSSD učinila nějakou volbu, a nás tak chcete postavit před hotový fakt tím, že sdělujete veřejnosti, že v případě jiného, než vámi zamýšleného výsledku je vina na nás. Takový mentorský tón musím kategoricky odmítnout.

Chápu, že takové pocity, které vyjadřuje Váš dopis, mohou v ČSSD ve vztahu k naší straně existovat. Jistě jsou poznamenány nejednou bolestnou zkušeností. Rád bych však zdůraznil, že KSČM nemá nic společného s tím, jak se utvářely vztahy mezi Komunistickou stranou Československa a sociální demokracií po celé minulé století. My jsme tyto praktiky nejednou odsoudili, distancovali se od nich a považovali jsme je za tragické, neboť poškodily myšlenku dělnického a socialistického hnutí.

Naše strana se k nim v žádném případě vracet nechce a nemíní. Máme upřímný zájem na spolupráci a myslíme si, že nadešel čas překonat toto rozdělení levicové části politického spektra a hledat způsoby pro užší spolupráci při respektování názorů každého partnera. Musím však zcela otevřeně říci, že mezi našimi členy - stejně jako u vás - jsou ti, kteří na vzájemné vztahy našich stran pohlížejí touto starou a překonanou optikou. A musím, ač nerad, dodat, že takové dopisy, jako je Váš otevřený dopis, takovým názorům nahrávají.

Váš dopis mě nutí se zamyslet nad tím, zda jsou pro takovou spolupráci podmínky. Nedávná minulost mě přesvědčuje, že taková spolupráce se navazuje jen svízelně. Dovolte uvést několik příkladů, protože jsem přesvědčen, že k tomu - jak Vy říkáte - postavit hráz modré totalitě - jsme již měli možnost a myslím, že jsme ji nevyužili.

Když jsem Vás po komunálních volbách žádal, zda by bylo možné sestavit tam, kde měla KSČM spolu s ČSSD většinu, společnou koalici a společně zde usilovat o levicové řešení komunálních problémů - a šlo i o velká města - odmítl jste. Raději jste si za partnery vybrali jiné strany a nejčastěji ODS, proti které dnes brojíte.

Již jednou jsme se společně mohli pokusit zvolit za prezidenta levicového kandidáta. Bylo to při prezidentské volbě v roce 2003, kdy jsme kandidaturu Miloše Zemana podpořili všemi hlasy. Později mnozí sociální demokraté přiznali, že oni svého kandidáta nevolili a způsobili tak jeho prohru. Někteří z nich jsou možná dodnes poslanci parlamentu.

Přes ultimativní tón jsem se s Vámi sešel ve čtvrtek dopoledne (13.12.) za účasti delegace Vašich představitelů a zástupců i našeho vedení. Výsledkem je jen zahájení diskuse.

Nedá mi, abych neuvedl ještě jeden příklad z minulých parlamentních voleb, kde se bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman nemálo angažoval. Pokud je mi známo, bylo to také za zvolení sociálně demokratických kandidátů v severních Čechách. Téměř vzápětí po volbách jste se s ním rozešli. A přitom je to člověk, který ve vědomí veřejnosti pro levicovou politiku v České republice odvedl kus práce.

Proč tato fakta připomínám? Jedině na nich si lze totiž konfrontovat, jak se některé sliby naplňují a jak dalece se slova (a chtělo by se dodat hodně silná slova) shodují s pozdějšími činy. Právě tato fakta mě nutí přemýšlet, nakolik věrohodné jsou vaše sliby, že budete podporovat vámi vybraného kandidáta a jak dalece jim lze věřit. Opravdu můžeme věřit vašim slovům po ne právě - z našeho pohledu - dobrých zkušenostech?

Vážený pane předsedo,

píšete, že mi nezávidíte moji obrovskou odpovědnost. Dokonce jdete ještě dál, když v samém závěru dopisu se naší straně snažíte podsunout, že pokud nebudeme akceptovat vaši volbu, pak o tom rozhodly nějaké jiné důvody. Pro mě je to jen další doklad toho, že vy se naopak snažíte zbavit odpovědnosti a přesunout ji na naši stranu.

Nemějte, prosím, strach o moji odpovědnost. Jsem si ji vědom a určitě ji unesu. Chci Vám říci naprosto jasně. KSČM si stanovila své obecné podmínky pro kandidáta, kterého podpoří. Pokud je nebude akceptovat, pak jde o jeho rozhodnutí, když o naše hlasy neusiluje. Současně však - a to bych především zdůraznil - nepodlehneme žádnému nátlaku a ultimátům.

Můj dopis nebudu medializovat, ale žádám Vás, abyste s jeho zněním seznámil členy vašeho ÚVV.

S pozdravem

Vojtěch Filip