Když se koukám dnes v úterý ráno z okna, uvědomuji si, že to, co chci psát, není prudce aktuální - ale v neděli bylo docela hezky. Byli jsme na návštěvě u známých, zahrada, nafukovací bazén a kupa dětí.
Dodo byla bazénkem nadšená - a samozřejmě chtěla do vody. Hup tedy do vody.
Voda studí. Hup z vody.
V bazénu jsou děti. Dodo chce za dětmi. Hup do vody.
Voda studí. Hup z vody.
Kdyby se na ni připojila nějaká řemenice a dynamo, mohla by sloužit jako alternativní energetický zdroj. Ale to brzy přejde. Dostane se do fáze, kdy je dítě ve vodě až do naprostého zmodrání a je pak loveno silou a ono drkotá:
"Jjjá nnechci zzz voddy, mně není zzzima!"
Momentálně já nechci do vody, mně je zima, ale to je dospělá poznámka.

Pokrok nikoli lineární
V posledních dnech Dominika hodně pokročila v umění mluviti. V praxi to ovšem znamená, že je jí hůř rozumět.
Dokud říkala "děda", bylo jasné, že vzala na vědomí moji přítomnost. "Iis" byla Iris a "tao" byla Thao, "Dáda" je David. Těžko si představit přehlednější nomenklaturu! Z těchto prostých slov sestavila svůj slovní obraz světa. Uzavřela ho slovy "ano" a "ne" a taky "pá", když chtěla někomu říct "otravuješ mě a jdi pryč". Byl to slovní projev jednoduchý a efektivní a někdy jsem jí záviděl. Jak dynamické a sdělné by byly politické komentáře založené na tomto principu! Třeba: Topolánek. Ne. Pá.
Jenže teď do toho přicházejí pokusy o skládání slov do vět kombinované s pokusy o prvky skloňování. Teď jsem ale ve vyprávění v koncích, protože to, co Dodo říká, nedokážu napodobit. Dodo jde ve šlépějích jedné své miminkovské kamarádky, která už (relativně) delší dobu vede sáhodlouhé promluvy, aniž by jí byl schopný někdo porozumět jediné slovo.
Je to nezbytné stádium. Když se cokoli učíme, taky musíme překonat moment, kdy si myslíme, že to umíme a ve skutečnosti jsme se ocitli od cíle, tedy zvládnutí, sakramentsky daleko.

Jak to bylo s mastičkou
Máme teď na dva dny Dominiku ve Zvoli. Včera odpoledne jsem měl řízení v Praze a dostal jsem za úkol zastavit se při zpáteční cestě na Zbraslavi v lékárně a koupit tam kalciovou mast. Dodo se udělaly na ručičce nějaké pupínky.
Jsem v Praze. Ljuba telefonuje: nezapomněl jsi mastičku? Zapomněl. Žádám tedy, aby mi poslala SMS a připomněla mi ji, až můj vyřizovací maraton skončí.
SMS jsme dostal, mastičku koupil, byl jsem veleben jako zachránce a velký spojenec v zápase s pupínky. V tu dobu byla Ljuba s Dodo na návštěvě u Wiesnerů v ob-sousední vsi Oleško.

"Mas-tič-ka," naučila se Dodo říkat své dosud nejdelší slovo. "Mám mas-tič-ku."
Hrála si s tubou, vytahovala ji z krabičky, dávala zpátky, pouštěla na zem, pak slezla ze židle , položila tubu na stůl, vylezla na židli, pak se ukázalo, že nedosáhne ("Dodo nemá mas-tič-ku."), bylo třeba židli přisunout, mastička padá na zem. Dodo slézá, odsouvá židli, zvedá...

A tak dále.
Odjedeme do Zvole, já se převléknu z motorkářského a jdeme společně do lesa. Volá Wiesner, že jsme si zapomněli mastičku. Domluveno, že se pro ni zítra zastavím.

"Dodo nemá mas-tič-ku," běduje děcko. "Nemám mas-tič-ku. Nemám."

Jsme uprostřed lesa. Bez mastičky. Zoufalí, přinejmenším Dodo je zřetelně zoufalá. Bez mas-tič-ky.

Ano, teto příběh má happy end. Vrátili jsme se z lesa, odjel jsem k Wiesnerům pro mastičku, Ljuba zatím Dodo koupala a děcko pak spalo s tubou mastičky místo s panenkou.

Budu se muset zeptat, jestli jsme při tom poutavém ději nezapomněli namazat ty pupínky.

Trvanlivá mastička
Vyprávěl jsem tu včera, kterak Dominika propadla kouzlu kalciové masti a pořád tahá svoji "mas-tič-ku" sebou. Netušil jsem, že tato náklonnost bude mít tak dlouhé trvání! A ještě méně jsme tušil, jaký dopad to bude mít pro mne. Pětkrát za hodinu hledám mas-tič-ku a nacházím ji na nepravděpodobných místech. Pod nábytkem najdu tubu, to chápu, ale jak se ocitla nahoře na nábytku chápu už méně. Copak tam Dodo dosáhne? Musela by mít teleskopickou ruku. Nebo tam pošle tubu s mastičkou levitačním způsobem jako bájný skřítek Yoda?

S mastičkou jsme byli odpoledne na návštěvě a dostali tam pytel šatiček (Dodo jim říká "hezký"). Při odchodu vlekla Dodo svoje "hezký" - ale ani přitom nepouštěla svoji mas-tič-ku z ruky.

A dnes ráno? Kvízová otázka hodná televizní soutěže:
Za á - růžového slona!
Za bé - mas-tič-ku!
Za cé - oblíbenou chobotnici Květu!

Vážení posluchači, milión vyhrává pan Karel, jelikož správně odpověděl, že bé je správně, Dodo vstala s mastičkou!

Mastička leží na sedadle a není vidět, vzácný to snímek! Dodo a "hezký".

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena

Ondřej Neff