Do ZOO chodím moc rád, ať je to jen tak nebo s kurzem Institutu digitální fotografie, resp. mé Dílny. Včera jsem byl trochu napnutý, protož je pořád ještě poránu mráz. To se ví, opičky byly v pavilónech, ale už i gepardi se špacírovali po výběhu, no a naprosto úžasná podívaná byla samozřejmě na lachtany, protože ta studená voda byla průzračná (poprvé jsem si všiml, že plavou naznak, tedy na zádech! Zcela v pohodě byli tučňáci, jak jinak. A tak jsem je vyfotil, jak se pošťuchují a přetahují o suchý list. Ne o rybu, ne o něco podstatného, ale o drek, o kus smetí. A tak jsem si sám pro sebe ten snímek nazval parlamentní debata...

Patálie s prodlužkou
Prodlužka neboli prodlužovací kabel. Potřebujeme ho, z mnoha praktických důvodů. Zde je jeho příběh.
Před několika lety jsem koupil dvacetimetrový kabel navinutý na cívce. Loni na podzim jsem cívku nechal stát před garáží a někdo ji ukradl (první patálie). Koupil jsem novou cívku, s novým kabelem.
Ukázalo se, že nový kabel je tenčí a ohebnější a lehčí než ten starý, takž jsme si polepšili. Radoval jsem se z nového kabelu až do zimy: začátkem prosince jsem instaloval na jalovec u vchodu vánoční svícení, prodlužku jsem protáhl pod vraty a jednoho dne jsem vyjížděl z garáže a urval jsem zásuvku. Prostě jsem z ní vytrhl kabel.
V takovém stavu byla prodlužka celou zimu.
V sobotu jsem se odhodlal ji opravit. Byla to urputná práce. Výrobci takových zařízení, jako je zástrčka nebo zásuvka a pod., dělají vše pro to, abyste se nemohli dovnitř dostat. Je to součást spiknutí odborníků vůči laikům. Nicméně se mi podařilo zásuvku rozebrat, kabely přišroubovat, prodlužku jsem pak zkompletoval a vyzkoušel, ano, vedla proud a to je v podstatě vše, co od prodlužky žádám.
Hned na to mě volala Ljuba k obědu.
Po obědě jsem nasedl do auta zaparkovaného na ulici před domem a odjel na seminář naší fotografické Dílny. Ljuba zůstala doma, s naší Irdou, osmákem degu Montym a svým autem zaparkovaným v garáži.
Ve čtyři hodiny odpoledne mi zavolala. Nebyla přívětivě naladěna.
Vyjížděla z garáže, načež se ozvalo křup. Je citlivá na křupy, v pátek jí nějaký dobytek na parkovišti opískoval auto a ujel. Myslela si tedy, že udělala křup o něco, co jsem v garáži nastražil. Je vám jasné, co to bylo - byla to ta zásuvka, kterou jsem právě s takovou námahou opravil.
No a vidíte, konec dobrý, všechno dobré.
Cestou ze semináře jsem se zastavil v Bauhausu a koupil novou zásuvku a tu jsem namontoval včera před polednem, za desetinu času, protože už jsem znal ty fígle a věděl, jak na to. Opravenou prodlužku jsem namotal na cívku a uklidil na polici vzadu v garáži.
Takže příběh má vysloveně happyendové zakončení: opravená prodlužka, napravený bordelář.
Napravený do dalšího křup, samozřejmě.

Vítej, dešti
V noci mě probudil déšť. Máme v ložnici šikmé střešní okno a právě na jeho tabulku déšť bubnoval. Nepadá bílé svinstvo, není to sníh, ten vlezlý studený hnus, mráz povolil svůj spár, ono prší! Vrací se skřivánek a konipásek, kvete vilín a už jsem viděl na zahradě pod javorem zelené fousy krokusů.

Je to zároveň sezóna bahenních psů. Iris má krátké chlupy, takže se nevrací domů v podobě koule bláta. Včera ráno jsem s ní byl na procházce. To ještě mrzlo. Ale odpoledne s ní šla Ljuba a Iris musela do vany. Dnes půjde do lázně už po ranní procházce.

A za týden budu vzpomínat: kde jsou ty časy krásného čistého mrazu, kde jste, vy milé, šepotavé sěhové vločky?

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena