Netuším, do jaké míry jsem vyvolal naději v mysli té paní, která se svým skříňákem uvízla na parkovišti před spořitelnou v Dolních Břežanech. Parkuje se tam kolmo k chodníku, ona zaparkovala úplně na levém křídle. No a když chtěla vyjet, auto se smeklo po ledovém valu a opřelo se kolem o offroad zaparkovaný vedle.

Ono se nic nestalo. Ten offroad měl oplechovaný práh a ona se opřela skutečně kolem, tedy gumovou obručí, abych byl přesnější. Ani škrábaneček. Nabídl jsem se, že jí pomůžu. Pyšním se tím, že mám lehkou nohu (třebaže nyní už operovanou) a s náledím a podobnými neřestmi si dovedu docela slušně poradit.
No jo, ale on to byl automat, ten skříňák, a vážil třicet metráků.
Fakt to nešlo. Musel jsme odtáhnout s nepořízenou. A to jsem jednou takhle vyprostil jednoho pána s fordkou taky s automatem, a ten navíc nespínal automat plynule, ale skokově - přidalo se plyn a nic a pak drc, auto se rozjelo. A stejně jsem ho z ledu dostal. Jednu paní se sto pětkou jsem vyvezl po zcela ledové ulici Mrázovka. Tehdy ještě žil neviditelný pes Gordon, takže nejdřív bylo nutno naložit do té sto pětky Gordona a pak jsme jeli. S lehkou nožkou na plynu. Vyjeli jsme.
Včera jsme nevyjeli.
Buď jsem neměl dost lehkou nožku, ale vzhledem k automatu to vylučuju.
Nebo se Gordonův duch na věčných pláních někde zdržel očucháváním věčného patníku a nedával na mě pozor.

Jestřáb kontra bažant
Tak už to vypadá na opravdu tuhou zimu. Včera mi psala jedna čtenářka - Neviditelný pes ji inspiroval a zasadila před lety na zahradě vilín, ten báječný keř, který kvete od poloviny prosince až do dnů, kdy vyletí včely: oblíznou ho a je po kvetení. Nejsou to samozřejmě žádné superkvěty, spíš takové žluté chmýří, nicméně vilín kvete i ve sněhu.
Kvete vám? ptala se.
Nekvete. Denně ho kontroluju. Ani nejmenší známečka, že by se mu chtělo. Květy jsou zamotané do pupenů. Vilín spinká.
Zato máme kolem krmítka víc ptáčků než kdykoli jindy a včera se dokonce přiletěl na naši zahradu podívat jestřáb. To se tady ještě nikdy nestalo. Posadil se do okna altánku a přísně hleděl. Dlouho nepobyl, sotva minutku, a odletěl.
Až ho načapám, jak zobe v krmítku, pak si řeknu - je opravdu zle!
To zatím, zdá se, nehrozí. Na procházce s Iris jsme našli na cestě pozůstatky bažanta. Ale neudělal to jestřáb, to jsem si jen vzpomněl na ten starý film Jestřáb kontra Hrdlička. U těch zbytků byly hluboké stopy. Možná liška.

Klasická zmýlená
Pro naši fotografickou Dílnu jsem vyjednal focení v Muzeu tramvají ve Střešovicích. Muzeum je zavřené, otevírá se až 3. dubna, a až se otevře, pouvažujte o návštěvě, je to nádherná technická expozice, zavzpomínáte a potěšíte se. V muzeu byli tak laskavá, že nás tam pro účely školní pustili i mimo sezónu.

Proč ale o tom píši: už jsme byli uvnitř v počtu dejme tomu dvaceti, když mi volá posluchač X a kde že všichni jsou? Já na to, kde že ON je? No přece před vozovnou ve Strašnicích. No jo, to je pražský klasika. Strašnice a Střešovice, a pak taky ty dvě obilné ulice, Žitná s Ječnou. Ty dvě se Pražané naučili rozeznávat, protože v Ječné tramvaj jezdí, kdežto v Žitné nikoli. Ve Strašnicích je krematorium, ale to nic neřeší, jistě už mnoho smutečních hostů tisklo k oku kapesník ve Střešovicích.
Takže jsem panu X. vysvětlil, jak se dostane metrem ze Strašnic na Hradčanskou a odtud tramvají sem, k muzeu.
Přijel v době velmi krátké, což jest důkaz efektivnosti jak metra, tak tramvaje, a deset minut po něm dorazila paní Y.
Trochu jsem se podivil, kde se tu vzala.
"Přišla jsem do vozovny ve Strašnicích," vysvětlila, "a tam mi jedna paní řekla, že tu byl pán s foťákem a stativem. No a poslala mě do Střešovic."

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena