Byli nás navštívit David s Dodo. Noru viděli hned to první pondělí, den poté, kdy jsme ji přivezli z chovné stanice, ale to právě začínal proces abych tak řekl rekonstrukce, začínaly kapačky, penicilíny, rentgeny, sono a podobné atrakce, takže s ní moc velká legrace nebyla. To je dnes samozřejmě jiné, právě teď, kdy tohle píšu ji Ljuba, v koupelně vážila – a je na 7,80 Kg a ten první den byla pětikilová.

Dodo si usmyslela, že ve třech uspořádají divadelní představení dramatického kusu Tři veselá prasátka. Vyskytlo se několik drobných problémů, nebyl text a nebylo jeviště. Takže se volila epizoda, kdy veselá prasátka jedou automobilem, a Dodo se ujala volantu. Odborná kritika pak musela konstatovat, že Dodo bylo prasátko nejveselejší, ale že Nora projevila nejméně herecké kázně. Ovšem to se dalo čekat.

Poprvé ve čtyřech
Půl roku jsme chodili na procházku se Sally, zlatou retrívřicí sousedů odnaproti. No a teď, když máme Noru, jsme v neděli poprvé vyrazili ve čtyřech.

Nora ráda pobíhá po lesních pěšinách, ovšem les nezačíná u našich vrátek. Musí se k němu dojít a to je něco, co naopak má velmi nerada. Nechci ji tahat jak tele na porážku a nakonec to dopadlo potupným pudlím způsobem – bral jsem ji do náruč a kus cesty odnesl, abych překonal ten odporný dlouhý nezábavný úsek.

No a včera?

Ljuba přivedla Sally k vrátkům. Nora se nadšeně vyřítila ven. Sally je už usedlá dáma a nestojí o to, aby ji obskakovala nějaká štěňata, takže se důstojně rozběhla a Nora pelášila za ní, tou nezáživnou, nudnou, protivnou ulicí, po které se nechala nosit.

Pak nastala komplikace – Sally našla tenisák. Zde musím trochu odbočit. Sally je hodný pes, ale na hračky si nenechá sáhnout a za dobu našich vycházek jsme měli jediný konflikt s jiným psem, samozřejmě kvůli tenisáku. Tedy, konflikt, ve srovnání s tím, co předváděl Bart, to byl pouhý pidikonfliktík, nicméně nějaké to vrčení a cenění zubů a ohrnování pysku tam bylo.

Co Sally udělá, až se Nora začne zajímat o její tenisák?
Neudělala nic. Třebaže nikdy neměla štěňata, pokud vím, tak ten základní pud mateřské shovívavosti v ní je.

Putovali jsme pak ve čtyřech a pomáhali posouvat tenisák krajinou. Postupně se měnil v mazlavou bahnitou kouli. V honu za tenisákem vítězila Sally.
Važ si toho, Sally, a užívej si to. Dlouho vyhrávat nebudeš.

Setkání nad tenisákem

Tohle nemá pamětníka
Tak konečně můžeme naříkat nad vedrem, když jsme po většinu léta naříkali nad mizerným chladným počasím. Nora si chladí bříško na dlaždičkách a snaží se přejít do dvojrozměrného provedení – aby z ní byla placka a aby co nejvíc splynula s chladnou podlahou. Občas ke mně zvedne vyčítavý zrak. Je mi jasné, že jsem něco pokazil. Ano, nezabránil jsem tomu a pro něco takového Nora najde těžko slova omluvy.

Nakonec mi ale odpustí a jenom si bude říkat: tak taková vedra nepamatuju!

Na procházku jsem ji dostal dvakrát. Dopoledne, kdy to nebylo ještě tak horké, jsme ji s Ljubou vylákali opět prostřednictvím Sally. No a odpoledne, spíš v podvečer, jsme ji naložil do auta a odvezl do lesa. Vystrčila z auta nos a zase ten úžas:

Tady je TAKY horko! Proč jsi mě sem proboha vozil?

Tohle je prima. Zkus to!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena