Jeli popeláři a ztratili rukavici. Neradostná událost pro popeláře, radostná pro Noru. Ostatně, i tato malá příhoda svědčí o tom, že něčí žalost je jiného radost. Taková rukavice, to je kořist. Budiž vyhazována do vzduchu, budiž s ní pobíháno, smýkáno, šlapáno a drásáno. Budiž s ní zacházeno jako s každou jinou kořistí.

Mordování rukavice je činnost zábvná jen v určitých mezích. Rukavice je tedy po chvíli odhozena a Nora běží dál. Může si být skoro jista, že nazítří ji najde znovu. Skoro jistě na jiném místě, protože během času ji najde ještě jiný pejsek a taky ji bude mordovat a odhodí ji, až ho omrzí. Je to něco jako koloběh rukavice na ulici. Tak tomu bude, předpokládám, i dnes, až vyrazím s Norou na procházku.

Včera to bylo jiné. Včera byl ráno ještě mráz... a rukavice přimrzla k asfaltu. Ano, musel jsem pronést mnoho slov útěchy, abych Noře pomohl přenést se přes tuto bolest...

Nová kamarádka

Kamarádek není nikdy dost. Přibyla Kvanu, fenečka rodu hasky. Ta se nejdřív Nory bála a dnes už spolu zápasí na Myší louce a honí jedna druhou, až jim drny za patami lítají. Nově je tu Besinka. Je to malý bílý knírač a to píši s plným vědomím, že je to malý malý bílý knírač, protože ta psí rasa se tak jmenuje. Koeficient roztomilosti je tam vysoký a u štěněte maximální, tím spíš, když se mrně batolí po trávníku ve svetru.

Takže, Besinko, vítej v partě. A že se Nory bojíš, na to nedbej. To přejde.

V louži je to nejlepší

Snažím se vodit Noru suchými cestami. To je samozřejmě relativní pojem, ta suchá cesta. Vůbec nejhorší je to na Myší louce, tam je cesta bažinatá až do neschůdnosti. Snažím se tedy plánovat procházku lesními cestičkami.

Nicméně bahnu se nejde úplně vyhnout. Narazíme na ně na lesní silnici Zvole – Březová a tady Nora potkala svoji novou kamarádku. Jméno mi uniklo, já naopak unikl pokusu oné kamarádky skočit mi zablácenými tlapami na hruď. Marná byla snaha obě bahenice odlákat na sušší místo, aby se tam honily a škádlily. Podle jejich názoru je to v ledové louži nejlepší.

No a po návratu? Snažím se Noru umýt vlažnou vodou v garáži. Voda čistá, teplá, skoro voňavá. Nora strašlivě trpí, šklebí se, vzdoruje a když z lázně vyleze, čistí se od té protivně čiré vody jazykem. Asi jsme udělali chybu, když jsme do mycího kouta v garáži zavedli vodovod. Měli jsme tam zavést bahnovod.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena