Včera se na chorvatském ostrově Brač ve Splitsce slavilo Nanebevzetí Panny Marie. Přijeli jsme sem v pondělí večer a to už se v kostele zkoušela zpívaná, právě tak v úterý, dlouho do noci. No a včera se jelo na ostro. Procesí jsem naposledy viděl v Madridu a před tím dávno předávno, v dětství, ve Slapech. Bračské procesí se koná v ostrém tempu, na rozdíl od těch, která jsem viděl před tím.

Pravda, ta zpívaná je nekonečná. Venku čekali věřící, kteří se do kostela nedostali, a taky chlapečkové a holčičky v komžičkách, mnozí ozdobení palmovými listy, holčičky s košíčky růžových lístků. Byla to mocná zkouška jejich trpělivost, ba i nafackovali si dva chlapečkové, tak bylo to čekání dlouhé.

No a nakonec se z kostelních dveří vynořili nosiči praporů a nosiči nosítek s Madonnou a už se vyrazilo na okružní skoro běh kolem Splitsky. Ono je to tu všechno hodně kopcovité a tak i Madonna je tak trochu horalka. Jistě byla ráda, že si po tom běhu zase může na rok v tichu kostelíka odpočinout.

Sekací den

Chvála bohu, jsme tady na chorvatském ostrově Brač od pondělka od večera a nebylo příhod – snad kromě nerváku se zmizením peněženky. Ljuba má peněženku takovou látkovou, placatou. No a ta zmizela, jak jsme zjistili, když jsme se uvelebili u vody. Tam se sjíždí tři sta metrů dlouhou silnicí na šíři jednoho auta, pěkně prudkou. No a peněženka byla pryč.

Analýza: musela vypadnout z auta. Kdy? Když byly otevřené dveře. Kdy byly otevřené dveře? Ještě ve Splitsce, při nastupování, a nahoře na odbočce ze silnice na tu prudkou úzkou cestu.

Následoval telefonát Karlovi, našemu hostiteli, ať je tak laskav a jde se podívat na místo, kde parkujeme. No a my se vydali zpátky tou cestou... a tam nahoře opravdu ta peněženka (s řidičákem a platební kartou) ležela.

A co Karel? Nevolal... Jestli se mu něco nestalo. Nezahynul při cestě na parkovací místo? Nezahynul. Šel se podívat na parkovací místo. Peněženka tam nebyla a bál se to Ljubě zavolat, aby to s ní neseklo.

Což mi připomnělo, že onoho peněženkového dne byla ještě jedna sekací příhoda, taky na tom samém místě u moře. Já zaparkoval pěkně ve stínu a když jsme se pak chtěli vrátit domů, ukázalo se, že mě někdo na mém místě zazdil. Velká audina. Málem to se mnou seklo. Nadával jsem a najednou koukám, má pootevřené dveře. Otevřel jsem, nakouknu dovnitř a hele, jsou tam klíčky na sedadle. Tak jsem vlezl dovnitř, nastartoval, jenže ona potvora měla automat. Zpátečka by měla být písmeno R. Hledám R a to už tu byl vyděšený majitel.

Viděl chlapa, jak mu leze do auta, a málem to s ním seklo.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena